Koncem minulého roku jsme se dověděli, že každý z nás už dluží (nevím ovšem komu) přes 138 tisíc korun. V rámci dluhu naší zkoušené zemičky, představuje 1 487 bilionů korun. Třeba jen připomenout, že za tolik omílaných „totalitních dob" žádný občan státu nic nedlužil. A dnes ono „zadlužení" nezadržitelně roste. Uvádí Kalouskův resort působící v duchu pozměněné písně pohádkových loupežníků. Tomu odpovídající je pak popěvek, že „nikoliv za dubem, ale v Letenské (sídle Kalouskových loupežníků) Tě oškubem". A ukazuje se, že ono loupežnické doupě se stará, abychom se měli stále hůř. Tomu odpovídají zaručené informace z medií o výhledu na nynější rok. Stvrzováno je to i Nečasovým NERVem, stejně tak jako paralelně působící švejnarovskou opoziční institucí téhož druhu.
Když se pan Kalousek vrací k „totalitnímu" pojmu o rovnosti všech, nezapomíná samozřejmě ve vlastním zájmu na to, že to neplatí pro všechny.

V mnoha zemích celého světa probíhají v poslední době demonstrace pod „deštníkem" hesel „Solidaritu s Řeckem" a „Všichni jsme Řekové". Dělnická třída a lidová solidarita jsou mocné zbraně v boji národů. Ale dělníci se musí vypořádat s každou snahou je oklamat.
Jaké Řecko potřebuje solidaritu? Řecko kapitalistů, kteří se snaží získat nové půjčky od EU a MMF, aby tak posílili ziskovost svého kapitálu, upevnili svoji pozici proti lidu, nebo Řecko dělnické třídy a dalších lidových vrstev, kteří trpí kvůli následkům kapitalistické krize, za niž nenesou zodpovědnost?
V mnoha z těchto událostí zůstává tento problém nejasným. A to je právě ono, protože existují snahy určitých sil (hlavně sociální demokracie, oportunistů Strany evropské levice a „Zelených") používat mlhavě „solidarita s řeckým lidem" k ututlání podpory, jakou v minulosti poskytovali Maastrichtské smlouvě i dalším Euro-smlouvám, samotné Evropské unii kapitálu, která je reakcionářská a není cesty, jak ji „demokratizovat", jak oni dokonce teď požadují.

Severoamerické Hnutí za obsazení Wall Streetu (známé jako "Severoameričtí rozhořčení") podpořilo věc kubánských antiteroristů, nespravedlivě vězněných ve Spojených státech. Vyzvali k podpoře kampaně za osvobození politických vězňů ve Spojených státech. Členové Za obsazení Oaklandu, což je jedna z odnoží uvedeného Hnutí, rozšířeného po celém území Spojených států, vyhlásili dvacátý únor Národním dnem obsazení za vězně v blízkosti San Quentínu, vězení severně od San Franciska. Národní výbor Za osvobození Pěti Kubánců ve Spojených státech vyzval svět, aby se sjednotil k protestu pod hesly "Svobodu Pěti Kubáncům a všem politickým vězňům", "Konec masovému věznění", " Ne trestu smrti". Organizace, požadující svobodu pro kubánské hrdiny, jsou proti politice státního terorismu, prováděné vládami Spojených států proti největšímu ostrovu Antyl. Pro tento požadavek budou mít k dispozici prohlášení Kubánských vlastenců a letáky, které budou rozdávány účastníkům demonstrace s cílem seznámit se zločinným masivním vězněním a podpořit kampaň za osvobození politických vězňů. To je naléhavá výzva k solidaritě s vězněnými, která má ukázat lidu Spojených států a světa velikou nespravedlnost, která se provádí denně ve stovkách věznic této země.

V sobotu 18. února 2012 se členové Svazu mladých komunistů Československa (SMKČ) zúčastnili velké protifašistické demonstrace v saském hlavním městě Drážďanech (Dresden) v bývalé Německé demokratické republice (NDR / DDR). Mohutná manifestace za mír, demokracii a proti fašismu se v ulicích Drážďan koná v únoru v posledních letech každoročně jako protiakce ke shromáždění fašistů, kteří v této době uctívají památku obětí britského a amerického bombardování Drážďan v noci z 13. na 14. 2. 1945, jež způsobilo smrt přibližně 25 tisíc lidí, podle některých zdrojů (nikoli fašistických) až 35 tisíc. Protifašistická manifestace samozřejmě neznamená podporu tohoto projevu válečného barbarství britských a amerických imperialistů, jimž vůbec o demokratické Německo nešlo, jak dokázali po porážce fašismu ve svých okupačních sektorech, v pozdější NSR a Západním Berlíně i v dnešní imperialistické, revanšistické Spolkové republice Německo, jejíž součástí je anektovaná NDR.

V pátek dne 17. února 2012 pořádal OV KSČM Semily setkání při příležitosti 64. výročí Vítězné února, aktu dokončení převzetí politické moci drtivou většinou národa a pro tuto většinu v Československu v únoru r. 1948. Tehdy i posléze stály v čele revolučního dění KSČ a masové společenské organizace, v nichž požívala Komunistická strana velkého vlivu a vážnosti. Páteční posezení s kulturně-politickým programem se uskutečnilo v budově OV KSČM v již zmíněném krásném podkrkonošském městě, jež kapitalismus při svém návratu zplundroval a poznamenal snad ještě více, než mnohá jiná sídla naší vlasti. Svou účastí setkání podpořili také členové SMKČ-KSM v čele s předsedou Lukášem Kollarčíkem. Akce se setkala s velkým zájmem, navštívil ji rovněž poslanec PS PČR, místopředseda ÚV KSČM a předseda OSČMS Stanislav Grospič, dále předseda OV KSČM Česká Lípa Václav Větrovec a v neposlední řadě také místní pamětnice a přímá účastnice průběhu únorových událostí v Praze.

V tyto dny, tak jako každoročně, vzpomínáme na nejvýznamnější událost našich novodobých dějin, na únorové dny roku 1948, kdy zvítězil pracující lid nad politickou reakcí, která se pokusila kontrarevolučním pučem zamezit procesu přerůstání národně demokratické revoluce v revoluci socialistickou, nastoupení cesty k socialismu a znovu upevnit moc domácího i zahraničního kapitálu. Ze strany reakčních, buržoazních politických stran šlo konkrétně o sabotování Košického vládního programu Národní fronty (KVP NF), jenž hrál významnou úlohu v připravenosti socialisticky a demokraticky orientovaných politických sil, při aktivní úloze KSČ, pokračovat v rozvoji národně demokratické revoluce v zájmu pracujícího lidu a upevnění jeho moci na bázi národních výborů. Tedy započatého procesu formování lidové demokracie. Slovy K. Gottwalda šlo tehdy o vytváření demokratického režimu nového typu, který „není režimem pouhé formální, parlamentní demokracie, nýbrž režimem lidové demokracie", kdy stání správa již nebyla „v té míře v rukou byrokracie, jak tomu bylo v předmnichovské republice," ale přecházela „do rukou lidových orgánů … národních výborů", kdy „směr vlády, linii politiky vlády neurčuje jako dříve velkokapitál, nýbrž dělnictvo a pracující lid včele s komunistickou stranou." (K. Gottwald, Spisy XII, s. 82, 83)

Druhá část článku z letošní cesty Dělnické komunistické organizace (DKO), Socialistického svazu mladých (SZM) ze Slovenska, maďarského MIKSZ a Svazu mladých komunistů Československa-Komunistického svazu mládeže (SMKČ-KSM) na akce do Berlína.
Po kulturním a internacionálním sobotním večeru, po našem letošním příjezdu do Berlína, organizovaném mládeží Marxisticko-leninské strany Německa (MLPD), komsomolem Rebell a pionýrskou organizací Rudé lišky jsme v neděli, po snídani v budově Keplerovy základní školy, vyrazili na tradiční mnohatisícovou mezinárodní demonstraci k uctění tří "L" - zavřažděných revolucionářů Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta a o pět let později, rovněž v lednu, zemřelého myslitele a prvního muže sovětského Ruska, Lenina.
Vzpurný blok MLPD a dalších členů ICOR (Mezinárodní koordinace revolučních stran a organizací) šel centrem průvodu a vzhledem k počtu účastníků z tureckých organizací sdružených v ICOR byl skutečně výraznou částí demonstrace.

Rebell, který je partnerskou a soudružskou organizací SMKČ-KSM, představuje mládežnickou marxisticko-leninskou organizaci strany MLPD. Kulturně-politický večer, který Rebell pořádal 25. 1. 2012, se nesl v duchu vzpomínkového víkendu, spojeného s třemi velkými „L" (Rosa Luxemburgová, Karl Liebknecht a V. I. Lenin). Program však byl zaměřen nejen na minulost, ale obsahoval i komentáře, reakce a kritiku soudobého zahnívajícího kapitalistického systému, jeho hlavní ideologické opory - antikomunismu, kráčejícího ruku v ruce s fašismem, a tyto výstupy byly podávány často v rozličných formách. Soudružského setkání se neúčastnili pouze lidé z Německa a české části Československa, bylo možné setkat se rovněž se Slováky, Maďary, Rakušany, Nory a Holanďany.

Tolik staletí snil utlačovaný a vykořisťovaný lid v českých zemích (ať byl tvořen nevolníky či později proletáři) o lepším světě, o své vlastní vládě nad třídou vykořisťovatelů a utlačovatelů. Už v první polovině 15. století se pokrokoví husité pokusili vybudovat v Táboře, řekněme, primitivní komunismus, založený na společném vlastnictví spotřebních předmětů. Dlouhá staletí však tyto pokusy nakonec skončily neúspěchem. Byly to totiž pokusy vykořisťovaného lidu o vybudování utopického socialismu, bez vědeckého pochopení dějin a společnosti. Až Marx a Engels dokázali v 19. století všechny sny vykořisťovaných odůvodnit vědeckými poznatky. Nové učení o osvobození pracujících tříd od nadvlády kapitálu, učení komunismu, se stalo zbraní všech pracujících na celém světě a největší hrozbou pro vládu kapitalistů. Pracující třídy se rozhodly vytyčit si zcela nový cíl. Cíl vybudování komunistické společnosti podle vědeckého poznání světa. A právě hlavně díky tomu, že i v buržoazní Československé republice si Komunistická strana Československa vědecké učení marxismu-leninismu v roce 1929 při bolševizaci osvojila, se stala vůdkyní všech pracujících v socialistické revoluci v únoru roku 1948.

S významnou podporou Mezinárodní koordinace revolučních stran a organizací (ICOR), respektive několika jejích evropských členských organizací, se mohly zúčastnit letošní, tradiční nedělní mezinárodní demonstrace „Lenin-Liebknecht-Luxemburg" (L-L-L) v Berlíně a s ní souvisejících, především sobotních doprovodných akcí, skupiny československých a maďarských mladých komunistů, čítajících, dohromady na místě, několik desítek lidí.
Jmenovitě, z býv. Československa zde byly zastoupeny Dělnická komunistická organizace (DKO), Socialistický svaz mladých (SZM) ze Slovenska, maďarský MIKSZ a Svaz mladých komunistů Československa-Komunistický svaz mládeže (SMKČ-KSM), který je společně se slovenskou Společností vědeckého komunismu (kterou zde SMKČ-KSM zastupoval rovněž) jedním ze zakládajících členů ICOR.

Blahopřejeme veteránům Sovětské armády a vojenského námořnictva k 94. výročí založení Rudé armády (RKKA) 23. února 1918. Toho dne první oddíly Dělnicko-rolnické Rudé armády, založené na základě dekretu vydaného V. I. Leninem, porazily pod Pskovem a Narvou vojska císařského Německa.
Rudá, Sovětská armáda dosáhla slavných vítězství na frontách občanské války i vojenské intervence 14 imperialistických států proti mladé sovětské republice, pod vedením J. V. Stalina porazila fašismus a osvobodila národy Evropy od fašistického otroctví, téměř půl století po skončení Velké vlastenecké i druhé světové války, společně s armádami zemí Varšavské smlouvy zabezpečovala mír na celém světě.
Po rozbití Sovětského svazu zrádci - gorbačovci - podle plánů světového imperialismu i po likvidaci Sovětské armády se svět stále víc a víc přibližuje k nebezpečí vzniku třetí světové - jaderné války, která by tentokrát ohrozila i samotnou existenci civilizace.

Pozor na ně
V předsjezdové diskusi - s tím musíme počítat - budou Haló noviny převážně uveřejňovat příspěvky na podporu současného vedení, hlavně V. Filipa a lidí, kteří s ním manipulují k zaujetí revizionistické a oportunistické pozice. K takovým patří i článek Františka Hoffmana (HaNo, 03. 02. 2012), kdysi blízkého spolupracovníka M. Štěpána, pak jednoho z představitelů pražské organizace KSČM, zastupitele, který vedl kontrolní komisi, jež nedokázala odhalovat proslulé korupční aféry Prahy.
A s čím F. Hoffman přichází? Prý musíme „překonat stín minulosti". Co to znamená? Zříci se „stalinismu" a všech možných -ismů, hlavně nepřipustit „ultralevičáckou" linii, kterou přece odsoudil už Lenin v „Dětské nemoci levičáctví". Představitelé této „linie" prý jsou buď agenty současné bezpečnosti, nebo hlupáci, kteří se nevyznají v politice. A zadruhé: cílem KSČM, jak tvrdí F. Hoffman, je prý „sjednotit levici", schopnou řídit tento stát, tj. stát, který ovládají kapitalisté, dokonce cizáci.

Zaujala mě zpráva, že České dráhy (ČD) začaly na některých spojích provozovat oddíly ve vozech určené přednostně pro ženy. Zjednodušeně se často v médiích uvádí, že se jedná o kupé pouze pro ženy, ale jak dodává např. článek na serveru rozhlas.cz ze 16. 2., není tomu tak.
„V okamžiku, pokud se ženy, které tam sedí, domluví na tom, že tam toho muže nechtějí, nebo pokud tam přijde další žena, která si bude na to místo chtít sednout, tak bude mít jakoby přednostní právo. A v tom okamžiku se bude moci rozhodnout o tom, že ten muž bude muset vyjít z toho kupé, a to mi teda přijde ještě daleko horší, ten způsob zacházení, než kdyby kupé byla možná jenom čistě pro ženy," říká vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková.

Nerad bych kalil dojem z hrdinského vyprávění vyznamenaného vojáka (http://www.iprostejov.cz/cz/p/je-to-realita-rika-k-tragicke-udalosti-oceneny-vojak/). Jak ale říká sám - "Je to realita". Druhá strana této reality, která se nevejde do žádného článku o hrdinství okupačních vojáků, je méně opojná než připnutý metál. Je to skutečná realita naprosto nesmyslné války, která si vyžádala kolem 40 000 životů civilistů a která nejenže nemá co společného se zájmy Afgánistánu, Česka nebo kterékoliv jiné země, ale podobně jako další "šíření demokracie" nemá nic společného se zájmy celého lidstva. Slzy si proto šetřeme pro ty, kterým agrese vzala důstojnost a naději na jakoukoliv budoucnost.

19. 12. 2011 na svém 66. zasedání přijalo VS OSN Rezoluci číslo A/66/460 „O nepřípustnosti jistých praktik, podporujících rozvoj současných forem rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a s nimi související intolerance." Rezoluci podpořily delegace 134 států (mezi jinými Bělorusko, ČLR, Indie, Írán, Izrael, Sýrie, Ruská federace, KLDR, Venezuela, Vietnam a další).
24 států hlasovalo proti: Albánie, Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Francie, Holandsko, Gruzie, Irsko, Kanada, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Maršálovy ostrovy, Monako, Palau, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Španělsko, Švédsko, Velká Britanie a USA.
Mezi 35 státy, které se zdržely hlasování najdeme Austrálii, Chorvatsko, Itálii, Japonsko, Německo, Rakousko, Ukrajinu a mnoho dalších.

Není mým zvykem reagovat na každý štěk, který údajně levicové a ještě údajněji s komunistickou stranou spřízněné Haló noviny, zejména na své čtvrteční stránce „Mladýma očima", vypustí proti SMKČ. A že jich bylo v poslední době nemálo, si jistě všiml každý z toho zbytku trpělivých, kachním žaludkem vybavených pravidelných čtenářů, kteří ještě Haló novinám, navzdory jejich narůstající komercionalizující, bulvarizující a dekomunizující profilaci, zůstali. Někteří z autorů si z útoků proti SMKČ udělali v poslední době doslova živnost. Využívají také, vědomě či bezděčně, mnohokrát praxí potvrzené neexistence možností reagovat ze strany představitelů SMKČ na tyto výpady na stránkách jmenovaného periodika. Druhá strana zde tedy nemůže být slyšena a nechce ji slyšet zejména ta skupina monologistů, kterou tolik vzývá poslední účastník aktuálního rituálu, René Závišek, paradoxně kritizující členy SMKČ za to, že právě oni nechtějí naslouchat druhé straně. Naopak, milý soudruhu, SMKČ téměř neustále slyší pouze jednu stranu samozvaných majitelů a uzurpátorů KSČM, hlas druhé strany, až na výjimky, z oficiálních kruhů nezaznívá…

Každá země, každý stát má své dějiny vývoje. A tento vývoj má své mezníky. Takové ty podstatné události, které mění kvalitu života. Tím hlavním je vždy sociální program pro většinu společnosti. Pro kvalitu života rodin. Únor 1948 je historickým mezníkem v našich novodobých dějinách. Národní a demokratická revoluce, zahájená Slovenským národním povstáním v roce 1944, svým obsahem, vývojem a postupem přerostla v únoru 1948 v revoluci socialistickou. Únorové události v Československu osvobozeném především Rudou armádou, představovaly politický mocenský střet mezi stoupenci kapitalismu a lidově demokratické moci. Kapitalismus byl v ČSR zkompromitován z celého období před druhou světovou válkou. Lidová demokracie byla u nás formou vlády lidu v poválečném přechodném období, po tragických zkušenostech z roku 1938, po 15. březnu 1939, z doby německé okupace naší země v době druhé světové války. Kapitalistický režim působil v ČSR od roku 1918. Padl, protože se zásadně neosvědčil sociálně. Neobstál v nejtěžších zkouškách našich národů.

Pohřeb bývalého absurdního dramatika i politika provázela propagandistická kampaň, jaká neměla v krátkých dějinách ČR obdoby. Možná měla povzbudit těch 13 % spoluobčanů stále ještě spokojených se současnými poměry. Skoro symbolicky mediální běsnění ukončila plavba věnců a květinových darů po Labi. Svatý Václav údajně nechal posílat do Němec stáda volů, jeho nesvatí následovníci tam poslali zelené. Že by proto, aby ti volové měli co žrát?
V každém případě představitelé sudetoněmeckých spolků mezi prvními kondolovali k úmrtí muže, který jim mnohokrát nahrál do karet svou „omluvou" za odsun, o němž rozhodla postupimská dohoda vítězů druhé světové války.

Letos uplynulo 50 let od náhlého úmrtí sochaře Karla Pokorného (18. ledna 1891 - 14. února 1962), národního umělce a profesora i někdejšího rektora pražské Akademie výtvarných umění (AVU). Tento rodák z Pavlic u Znojma byl jedním z posledních žáků tvůrce svatováclavského pomníku J. V. Myslbeka. Poučení jeho dílem se mu stalo závazné především od 40. let 20. století. Pokorného raná tvorba vychází ze sociálního civilismu (reliéfy Práce a Humanita, Havíř) a přechází do sociálně kritického pojetí (Padlý, Z lidského života - návrh na dveře chrámu sv. Víta), které je posléze ovlivněno např. dílem belgického sochaře Meuniera a stává se postupně zobecňujícím symbolem (Ostrava).

Pane Závišku,
přečetl jsem si dnes v Haló novinách váš článek „Antikomunisté (by) se zaradovali!?!" Pocházím ze stejného kraje jako vy, v Orlové jsem se dokonce narodil, členem komunistické strany jsem (od svých osmnácti) již více než 45 let, a tak mi dovolte, abych vám k tomuto článku poslal několik poznámek a požádal vás, abyste se nad nimi alespoň zamyslel.
1) Komunisté jsou dozajista humanisty, nikoli však pacifisty, jak ve svém článku suverénně tvrdíte. Doporučil bych vám proto blíže se seznámit s tím, co vlastně je pacifismem a pro doplnění také prostudovat něco o tom, co jsou ve smyslu marxisticko-leninské teorie války spravedlivé a nespravedlivé.
2) Pokud jde o Jiřího Dolejše, pak, pokud je mi známo, stojí tato věc obráceně, než ji zmiňujete: Dolejš totiž po důvodném obvinění z korupčního jednání přislíbil, že svou nevinu prokáže u soudu, na základě žaloby, kterou proti tomuto obvinění podá. K tomuto však doposud nedošlo. Máte-li v této věci čerstvější informaci, budu rád, když se o ni se mnou podělíte.

V pozdních večerních hodinách v neděli 12. února odhlasoval řecký parlament další balík restrikcí požadovaných tzv. trojkou k vyplacení další úvěrové částky pro Řecko. Během veřejného hlasování v parlamentu se jasně projevil rozpad a kontroverze uvnitř buržoazních stran, které byly úřední cestou bez voleb propojeny do vládní koalice po pádu „socialistické" vlády na podzim minulého roku. Z 300 členného parlamentu bylo pro 191 poslanců. Řada poslanců vládních stran buď nehlasovala, nebo nebyla přítomna.
Diskuse v parlamentu byla velmi bouřlivá. Její průběh doprovázely masové demontrace jak všeobecných odborů a různých občanských arktivit, tak třídních dělnických odborů PAME a Komunistické strany. V ulicích Athén se shromáždili na statisíce demonstrujících. Tentokrát proběhly demonstrace nebývalé síly a razance i v menších městech po celé zemi. Všechny pod stejným heslem: pryč s vládou temna, jak je v Řecku vládní slepenec nazýván, přičemž demontrace PAME měla jasný třídní prosocialistický charakter.

"Škody způsobované znečištěným ovzduším Českou republiku se odhadují na 150 miliard korun ročně. Jejich původci, kterými jsou především velké průmyslové podniky, z toho platí jen nepatrný zlomek. I ten jim navrhují poslanci ODS odpustit. Poslanci budou v pátek hlasovat o návrhu, aby největším viníkům těžkého smogu - majitelům velkých hutí, uhelných elektráren, cementáren a podobně - odpustili poplatky za vypouštění škodlivin do ovzduší. Návrh by daňové poplatníky přišel na 500 milionů korun ročně.", uvedl 9. 2. 2012 Deník Referendum (http://denikreferendum.cz).
"Poslanci dnes schválili návrh poslance Bureše (ODS), kterým se v zákoně o ovzduší radikálně omezují poplatky pro velké průmyslové podniky. Hlasování má všechny příznaky korupčně motivovaného jednání. ", čteme tamtéž o den později. Na tom by nebylo v současné ČR nic zvláštního. Čtěme však dále: "Návrh prošel 77 hlasy při 73 potřebných. Přesný přehled hlasování všech potenciálně zkorumpovaných poslanců uvádějí stránky Poslanecké sněmovny. Vedle ODS návrh podpořil v šokující jednotě hlasující klub KSČM, pro bylo všech třiadvacet přítomných poslanců."

Česká republika žije z podstaty, pokud ještě nějaká zůstává. Zmizelo tradiční těžké i lehké strojírenství a celá série národních výrob, v nichž jsme byli dobří, ne-li dokonalí. Průmysl jako celek se stal služkou pro potřeby ciziny. Bylo rozvráceno zemědělství, po staletí přirozená základna výživy národa. Není poměřováno schopností pokrýt přirozené potřeby české kuchyně, je poměřováno schopností konkurovat zemědělským výrobám v sousedství i za humny, pracujícím v odlišných půdních a klimatických podmínkách a bez vztahu k tradicím české výživy a zvyků. Hamburgery nenahradí tradiční české zabíjačky. Tam kde byla zemědělská výroba nákladnější než zemědělská produkce v zahraničí, dokázali jsme chybějící prostředky dodat z průmyslové výroby. Neustále se obyvatelstvo zaslepuje čísly o produkci automobilů, jediném průmyslovém odvětví, které „jede". Opomíjí se, že bez chleba nelze žít, ale bez volantu ano.

K válkám nedochází jen tak. Než spadne první bomba, připravují pole specialisté na dezinformace.
Titulky předních sdělovacích prostředků, zahraničně-politické magazíny i mraky specializovaných týmů, placených elitními nadacemi, energetické a zbrojní koncerny, „pravice", „levice" či „střed" ti dávají vybrat, stloukají válečnou propagandu, přestrojenou za „analýzu".
Od neokonzervativního American Enterprise Institute (AEI) po neoliberální Centrum pro americký pokrok (CAP), vedle rétorických rojnic, linie je pozoruhodně podobná.

V posledních dnech proběhla českými sdělovacími prostředky zpráva, která dala všem vyznavačům iluzí o svobodě a demokracii na srozuměnou, že právo je vůle vládnoucí třídy povýšená na zákon a že stát je politickým nástrojem v rukou hospodářsky panujících tříd k utlačování tříd utiskovaných. Marxisté to vědí už dávno, ale i ostatní se o tom v praxi už přesvědčují a ještě mnohokrát přesvědčí.
Zpráva ČTK ze 14. 2. 2012 uvádí: "Olomoucký řidič autobusu Roman Smetana, který kreslil na předvolební reklamy, půjde do vězení. Muž, jenž ke sloganům psal dodatky a politikům přikresloval tykadla, odmítl odpracovat již dříve uložené obecně prospěšné práce i odpykat domácí vězení. ..."

Dostalo se mi do rukou vystoupení předsedy KSČM Vojtěcha Filipa na 13. celosvětovém setkání komunistických a dělnických stran 11. až 13. 12. 2011 v Aténách. Předpokládám, že nejde o okamžitou iniciativu, nýbrž o vyjádření názorů a postojů většiny kolektivního orgánu. Pokud tomu tak je - v opačném případě by šlo o flagrantní porušení vnitrostranické demokracie - pak má Filipův referát zajímavou vypovídací hodnotu. Zvláště v konfrontaci s jeho postupem na plénu ÚV KSČM, kde uváděl dokumenty předložené vnitrostranické diskusi.
Především znovu prokázal svou typickou ekonomickou negramotnost projevující se nejen v neschopnosti objektivně analyzovat příčiny projevů ekonomických procesů, aktuálně tzv. finanční a ekonomické krize, ale i v pojetí základních ekonomických kategorií, vazeb a souvislostí. Úspěšně lze polemizovat např. s jeho tvrzením o „nastupující agonii světového kapitalistického systému … kdy rozpory patrně již nebude možné mechanismy kapitalismu vyřešit a překonat". Buď to je projev sebeuspokojení z neznalosti, nebo určitého svérázného defétismu. Je kapitalismus skutečně ve stavu, kdy můžeme v klidu čekat, až se sám zhroutí? Myslí si Vojtěch Filip, že jím obdivované uskupení nových regionálních mocností BRIČ není brutálně kapitalistické? Neviděl desetileté brutálně vykořisťované děti v manufakturách Číny či Indie? Uniklo mu rozhodnutí Číny masivně podpořit konsolidaci Evropské unie?

Víctor Julián Hernández León je velvyslanec Bolívarovské republiky Venezuela v České republice. Přijel do Prostějova zahájit výstavu fotografií brněnského speleologa Marka Audyho, objevitele největší křemencové jeskyně na světě. Ta se nachází právě ve Venezuele. Ještě předtím se ale sešel se zástupci Svazu přátel Latinské Ameriky a Karibiku. Kromě poznatků o situaci ve své zemi prozradil ParlamentnímListům.cz také, co si myslí o reformních krocích současné české vlády a Češích jako národu.
Jak vnímáte Čechy jako národ? Jsme hrdí na svou historii a tradice?
Vzpomínám si, že v osmdesátých letech nikdo ve Venezuele neslavil Halloween, ale pak jsem se tam vrátil v devadesátých letech a vidím, že se slaví. Proč, když to není naše historie, naše tradice? A to je stejné i u vás. Dnes už se ale Halloween ve Venezuele tolik neslaví. Začínáme se vracet k našim běžným tradicím. A stejně tak se vracíme i k hrdosti a vlastnímu bytí. Venezuelský lid se probudil v roce 1989 po těžkém dopadu ekonomického balíčku Mezinárodního měnového fondu. Češi jsou také bojovníci, i když se museli v historii častěji probouzet. Vaše historie je také ale podstatně delší než ta naše. Vy jste se probudili několikrát v minulých stoletích a bojovali jste za svá práva. Čech není takový člověk, že by jen tak seděl, i když to tak může na první pohled vypadat. Ale musí být zle, aby se probudil.

Každý den jsme sdělovacími prostředky všeho druhu přesvědčováni o tom, že žijeme v blahobytné demokratické společnosti, která uspokojuje potřeby svých občanů, na rozdíl prý od období let 1948 až 1989. Někdy se i připustí, že prý jsou i dočasné problémy s nezaměstnaností, sociálním vyloučením, zadlužeností domácností a jinými jevy. To je ale prý hlavně způsobeno 40 lety vlády totality, kdy jsme se taky prý nenaučili zodpovídat každý sám za sebe a kdy tu prý existoval sociální paternacionalismus státu nad lidmi.
Je a bylo popíráno, že epocha socialismu u nás končila přece rozsáhlým a velkým objemem majetku v celospolečenském vlastnictví, ať už šlo o velké výrobní továrny, školská, kulturní, rekreační a zdravotnická zařízení či státní a družstevní zemědělskou a lesní půdu. Toto celospolečenské vlastnictví bylo právě zárukou reálných sociálních, pracovněprávních, kulturních práv pro drtivou většinu našich občanů a práce na tomto vlastnictví byla zdrojem materiálních a jiných hodnot ve společnosti a nebyla předmětem vykořisťování člověka člověkem.

Ve dnech 14. - 15. 1. 2012 se zástupci Dělnické komunistické organizace spolu se soudruhy a soudružkami ze SMKČ (Svaz mladých komunistů Československa) a SZM (Socialistický zväz mladých) zúčastnili mezinárodní demonstrace Liebknecht-Luxemburg-Lenin demo v Berlíně. Tato akce se koná v ulicích Berlína každým rokem a má vybudovanou velkou tradici. Tisíce a tisíce lidí se schází, aby si připomněly památku tří velkých revolucionářů a osobností mezinárodního revolučního komunistického hnutí - Karla Liebknechta, Rosy Luxemburgové (kteří působili a byli zavražděni přímo v Berlíně kvůli své revoluční činnosti) a Vladimíra I. Lenina. Této akce jsme se účastnili jako hosté MLPD (Marxistisch-Leninistische Partei Deutschlands - Marxisticko-leninské strany Německa), respektive její mládežnické organizace Rebell. Letos demonstrující zároveň svou přítomností v ulicích vyjádřili svůj odpor k rostoucímu antikomunismu, který zesiluje ve všech zemích Evropy. Kapitalismus, zmítaný krizí, útočí na vše pokrokové a snaží se umlčet a potlačit svou nejradikálnější opozici, komunisty. Pryč s antikomunismem! - to bylo hlavní heslo dne!

Rusko a Čína zablokovaly výzvu k vynucení změny režimu. Ale vyjednané uspořádání je jedinou cestou, jak se vyhnout občanské válce.
Zdá se, krvavá cena, již Arabové musí zaplatit za své „jaro", nezná omezení. Po krveprolití v Egyptě, Jemenu, Bahrajnu a Libyi je i 11 měsíců staré povstání v Sýrii stále strašnější. Čtyři dny bombardování vzbouřenci kontrolovaných čtvrtí syrského města Homs přinesly úděsné obrazy a zprávy z bojové bašty opozice Bab al-Amr: mešity plné umírajících, ulice zasypané kusy těl, obytné oblasti rozbité na padrť.
Televizní záznamy v arabském světě jsou stále křiklavější a dopad otřesnější. Bez ohledu na tvrzení o počtech mrtvých na obou stranách je rozsah lidského utrpení zřejmý - a přichází po téměř roce neustálého prolévání krve, mučení a mstivých sektářských útoků.

V Berlíně se i letos v polovině ledna konala velká akce Lenin-Liebknecht-Luxemburg. Ani my ze SMKČ jsme zde nemohli chybět. Vrcholem naší cesty byl nedělní pochod a uctění památky velkých revolucionářů zabitých Freikorpsem roku 1919, pohřbených na Ústředním hřbitově ve čtvrti Friedrichsfelde.
Zde kolem obvodového okruhu čestného pohřebiště mezi hroby otce K. Liebknechta a dalších činitelů dělnického hnutí nacházíme například místo posledního odpočinku tragicky zesnulého tajemníka SED Wernera Lamberze a jeho kolegy Paula Markowskiho. Bylo obsypáno karafiáty, podobně jako ostatní místa vzpomínající na soudruhy, kteří bojovali za lepší Německo a svět. Jako střed pomníku socialistům bylo místo označené prostým velkým kamenem s nápisem "DIE TOTEN MAHNEN UNS" - "Mrtví nás varují". Zde leží Rosa Luxemburgová a Karl Liebknecht. Je tu i destička se jménem nacisty umučeného Ernsta Thälmanna, u hrobu jehož dcery Irmy jsme se zúčastnili pietního aktu spolu se zástupci česko-německého Revolučního svazu přátel Ernsta Thälmanna.

Aj tento rok sa v hlavnom meste Nemecka uskutočnil tradičný pochod venovaný pamiatke veľkých komunistických revolucionárov Róse Luxemburgovej, Karlovi Liebknechtovi a V.I. Leninovi. Životy legendárnej dvojice Luxemburgová a Liebknecht boli ukončené predčasne. Boli podlo zavraždení krajne pravicovými polovojenskými jednotkami Freikorps, ktoré pomáhali vláde potláčať robotnícke povstania po celom Nemecku. Ich srdcia sa im podarilo zastaviť, no ich myšlienky sú tu snami ďalej. Ich odkaz žije v nás.
Samotnému pochodu predchádzala revolučná berlínska sobota, ktorá patrila konferenciám, mítingom, koncertom, kultúrnym programom, besedám, diskusiám..., ktoré organizovali rôzne komunistické, antifašistické, antikapitalistické skupiny, strany a mládeže po celom meste. Delegácia SZM sa zúčastnila kultúrneho podujatia, ktoré organizovala mládež Marxisticko-Leninskej strany Nemecka (MLPD) Rebel. Neboli sme však sami. Spoločne s nami dorazila aj maďarská delegácia tvorená z členov organizácie MIKSZ a maďarskej sekcie SZM a česká delegácia tvorená členmi Zväzu mladých komunistov Československa (SMKČ) a Robotníckej komunistickej organizácie (DKO). Náš spoločný kontingent tvorilo úctyhodných 22 ľudí.

JUDr. Lubomír Štrougal je opět ve flóru. Začalo se o něm mluvit a psát, když uveřejnil svoje vzpomínky - Paměti a úvahy koncem roku 2009. A nyní rozvířil hladinu veřejného mínění dodatkem, který trochu provokativně, jak radí doba komercionalizace, nadvlády trhu s jeho fetišismem zboží a peněz, nazval Ještě pár odpovědí. Zkuste si tuto knížku koupit, bude to těžké, je vyprodána.
Ostatně, kdo jiný by měl podat autentické svědectví o časech, jimž se shazovačně říká „husákovská éra normalizace"? Stala se terčem nevybíravých útoků zavilých antikomunistů, její prohřešky jsou kvalifikovány jako „zločiny" a na školách (podle instrukcí „historiků" bezprostředně podřízených policii) slouží k ilustraci „zrůdností komunistického totalitarismu". Tím hlučněji, čím více se zapomíná na skutečné zločiny skutečného totalitarismu, jakým byl fašismus.

V úterý 14. února nalezneme v kalendáři jméno Valentýn a všechny sdělovací prostředky, reklamní poutače a výlohy obchodů nás budou upomínat, abychom nezapomněli oslavit „svátek svatého Valentýna". Některé kalendáře dokonce u tohoto data uvádějí „den zamilovaných". Nemám nic proti zamilovaným ani proti osobě svatého Valentýna, křesťanského kněze zemřelého mučednickou smrtí pravděpodobně ve 2. polovině 3. století našeho letopočtu. Ale nelíbí se mi, že je v České republice, kde je obyvatelstvo v drtivé většině ateistické (dodávám: bohudík!, ať to zní jakkoli ironicky), oživována tradice dávno zapomenutých nebo dokonce nikdy příliš nerozšířených (jako v případě sv. Valentýna) církevních svátků, což je jednoznačně součástí procesu oživování náboženského tmářství, který bych si dovolil nazvat reklerifikací (od slova klérus = duchovenstvo, neplést si s rekvalifikací, českým pracujícím také plošně vnucovanou). Tento proces neustálého vyzdvihování církve a náboženství současná panská vláda potřebuje, aby mohla odůvodnit navrácení majetku katolické církvi, možná i toho, který této církvi zestátnil císař Josef II. v 18. století a jehož se církev dnes nestydatě domáhá. Zkrátka návrat do doby pobělohorské, kterou Alois Jirásek právem nazval „temnem".

Prvořadé úkoly. Současná situace v RF má tendenci růstu systémové krize ve všech sférách životní činnosti státu i společnosti. Místo rozvoje se země stále a stále přibližuje k cestě degradace s perspektivní destabilizací a následným narušením státnosti i teritoriální celistvosti . Vládnoucí oligarchické klany ztratily důvěru lidu a s cílem udržení kontroly nad situací, prodlužováním možností dalšího rozkrádání ruského bohatství, zbídačováním lidových mas a podřizováním země cizím vládcům, připravili další frašku - zorganizovali imitaci voleb a následnou ,,kapesní" výměnu vedení dle formule ,,prezident-premiér". Je třeba sjednotit své síly a vystoupit se společnými akcemi proti nelegitimní vládě, založené na základě zfalšovaných, tedy nezákonných voleb. V zemi je předvolební situace, v které ,,vrchní nemůžou" a ,,spodní nechtějí", kdy lidé chápou, že jsou naprosto odstraněni od časti na řízení státu, stále se více a více přiklánějí k radikálním krokům pro záchranu Vlasti. Konstituce ( ústava) RF (str. 3) a Všeobecná deklarace lidských práv, přijatá OSN, zavazuje národy se osvobozovat od takových vlád, jejichž činnost je namířena ne pro rozvoj kulturních, ekonomických a dalších potřeb lidu, ale na jeho deptání.

Pod jednoduchou otázkou se skrývá jednoduchá odpověď: Ti, kteří se bojí pravdy, ti, kteří se bojí skutečného řešení. I to se potvrdilo po návštěvě J. E. Victora Hernandeze v Prostějově v postoji některých médií, která raději psala o tom, kdo kde koho okradl nebo kdo spadl na náledí, než o tom, že naše město navštívil (po kolika letech???) velvyslanec a že venezuelská vlajka vlála z radnice.
Mlčení bylo zarážející i z oficiálních míst - byť, abych byl spravedlivý, zřejmě i ta v průběhu setkání pochopila, že šlo o jejich vlastní nedorozumění a nepochopení. To jsme taktně odbyli mlčením, které nestaví zbytečné bariéry tam, kde by mohla být pro celou společnost uskutečněna obohacující kulturní výměna, která má již dnes konkrétní obrysy.

Příznivce Haló novin, resp. členy naší strany jistě zaujal článek dlouholetého zastupitele KSČM v zastupitelstvu HMP Františka Hofmana. Jasně naznačil, že uvnitř KSČM se něco děje. Není to dobrý jev v době, kdy nejen v Čechách, ale universálně dochází k nové etapě války proti komunismu, tentokrát nejen proti dosavadní praxi vytváření socialistické společnosti, ale proti samotné marx-leninské ideologii. Za této situace je životně nezbytné efektivně proti nové antikomunistické kampani kontrovat.
Vyžaduje to udělat si v samotné straně pořádek a jasno, kdo jsme a kam směřujeme. V tom jasno nemáme. Na samém počátku jednoznačně a důrazně odmítám apriori nálepkování a osobní osočování; tím se do krajně potřebného bojového šiku nesrovnáme. Toho lze dosáhnout jen otevřenou diskusí o problémech, které ve straně skutečně existují.

Přetiskujeme dopis, který poslala Adriana Pérez O´Connorová svému manželovi Gerardovi Hernándezovi, vězněnému v kalifornském Victorville, kde si odpykává trest dvojnásobného doživotí plus 15 let, k němuž byl odsouzen. Jeden z přátel manželského páru, Yoerky Sánchez ho nechal kolovat po Síti. A Cubadebate se o něj chce podělit se svými čtenáři, abychom ani na okamžik nezapomněli na strašlivou nespravedlivost, jež oba zamilované odděluje.
DÁREK
Lásko, blíží se svátek zamilovaných a my jsme od sebe zase a stále ještě tak vzdáleni. Každý rok říkáme totéž: tentokrát je to naposled!

Hlavním tématem, které teď hýbe světem, jsou připravované zákony „proti pirátům", které mají zahájit rozsáhlou cenzuru internetu, některými nazývaného posledním svobodným médiem. Mládež, která politice neholduje, neorientuje se v ní a pokud ano, tak velmi povrchně (což dokládá průzkum, v kterém mladí jako nejlepší uznali program KSČM, přestože ho považovali za program TOP 09) si začala uvědomovat, že tu není něco v pořádku. Je zajímavé sledovat i pravicově zaměřené mládežníky podporovat boj hnutí Anonymous proti producentům (nejspíš nějak nepochytili, že zákony na ochranu „autorských práv" podepsaly v podstatě v tajnosti jimi podporované vlády).

Velvyslanec Bolívarovské republiky Venezuela nás mile překvapil a současně potěšil ovládnutím našeho jazyka, avšak nejzajímavější byla fakta, o kterých hovořil. Tento příjemný a sympatický muž disponuje širokospektrálními znalostmi, má úžasný přehled a o světovém politicko-ekonomickém dění by mohl vyprávět celé hodiny. Čekalo by se, že velvyslanec bude mít snad nějaké naučené fráze či předepsanou diskusní osnovu. Ničeho takového jsme se naštěstí nedočkali, zato se nám dostalo ze strany pana Hernándéze zdravé argumentace, faktické diskuse, jeho svěžího úsudku a briskních a pohotových odpovědí. Od kultury a historie jsme se dostali až k ekonomice, kde bylo možno s panem velvyslancem o této problematice kvalitně debatovat.

Západní sdělovací prostředky nám vymývají mozky
Následující článek je sbírka novinových článků a prohlášení, nedávno vydaných o Sýrii. Začněme webovou stránkou Sinophone, která uvádí: Syrská arabská zpravodajská agentura SANA nabízí informace v arabštině, španělštině, francouzštině, angličtině, turečtině, ruštině a čínštině. Nečekejme, až cizí žoldáci zprzní další zemi!
Aktuálně libyjští noví vůdcové podporují teroristy penězi a zbraněmi, uvedla SANA (Damašek): „Turecko a Západ pokračují v horečné snaze podporovat ozbrojené teroristické skupiny v Sýrii a zmařit tak snahy, směřující k provedení reforem a procesu dialogu v Sýrii. Ruský deník Krasnaja zvezda odhalil, že takzvaní libyjští noví předáci posílají ozbrojeným skupinám v Sýrii peníze, zbraně i bojovníky přes Turecko, v souladu se zostřováním ataků Arabské ligy proti Sýrii. V článku ze středy 30. 11. (2011) ruský deník uvedl, že Turecko a Západ se snaží zavádět v sýrii své programy; „zatímco syrský bezpečnostní aparát zachycuje kamiony naložené zbraněmi, přijíždějící z Libanonu a sousedních zemí, podél syrsko-turecké hranice je přes 700 libyjských bojovníků, čekajících na signál svých pánů, pod vedením Abdul-Hakima Belhaje, ke vpádu do Sýrie".

V sobotu 4. února 2012 krátce po 10:00 dorazil k bráně městského hřbitova v Prostějově velvyslanec Bolívarovské republiky Venezuela Victor Hernandez. Po příjezdu jej přivítali místní mladí přátelé Venezuely, s nimiž následně na městském hřbitově po úvodním projevu položil za velvyslanectví věnec na hrob básníka Jiřího Wolkera. Následovalo zastavení u pomníku letců bojujících v 2. světové válce a u pomníku zabitých demonstrantů z roku 1917. Poté se účastníci přesunuli do kavárny v centru města, kde se konalo komorní dvouhodinové setkání, které organizoval místní Svaz přátel Latinské Ameriky a Karibiku.

Ústřední rada Svazu mladých komunistů Československa (SMKČ) zasedla v sobotu dne 17. 12. 2011 ke svému pátému a zároveň poslednímu jednání v uvedeném kalendářním roce. Hostitelským městem byla překrásná Kroměříž, přesněji řečeno příjemné prostředí tamějšího přátelského OV KSČM. Přítomní zástupci volených orgánů, členové, kandidáti členství a sympatizanti SMKČ-KSM zhodnotili činnost SMKČ-KSM v uplynulém půl roce, zejména účast Svazu na tradičních akcích KSČM (např. Slavnost Haló novin, Kunětická hora atd.) a na demonstracích různých iniciativ, posoudili jejich negativa a pozitiva a také budoucí participaci SMKČ-KSM na podobných aktivitách. Následně se všichni kompetentní představitelé Svazu zabývali řešením vnitrosvazových úkolů a záležitostí, fungováním volených orgánů a klubů SMKČ, informacemi o vývoji členské základny, její kvalitou a možnostmi zlepšování této kvality.

Americký prezident Ronald Reagan se do dějin 20. stolení zapsal velmi tučným, krvavým písmem, jako jeden z největších zločinců, masových vrahů, buržoazních státníků a ničemů, 20. století. Byl jeden z těch, kdo se podíleli na rozpadu světové socialistické soustavy a Sovětského svazu na přelomu 80. a 90.let. Reagan byl však také i velký demagog a falzifikátor dějin, který za své vlády v USA zahájil od 50.let snad největší antikomunistickou kampaň. Za Reaganovy vlády mnohé fašistické lži ožily a byly patřičně využity v antisovětské a antikomunistické propagaci. Odrazem této antikomunistické propagace v USA v 80. letech je třeba i slavná filmová série Rambo. V 80.letech, v době, kdy byl již Sovětský svaz několik desetiletí v moci revizionistů a oportunistů, Reagan tloukl Američanům do hlav, že vypukne třetí světová válka, napadením USA sovětskými vojsky. Sovětský svaz se už přitom v 80. letech dávno neřídil marxismem-leninismem a byl ideologicky velmi oslaben.

V sobotu 4. února 2012 se delegace Svazu mladých komunistů Československa (SMKČ) setkala v jedné řecké restauraci s delegací Komunistické mládeže Řecka (KNE). Přítomni byli však i Řekové, jež utekli za vojenské junty, podporované ze strany USA, do ČSSR (samozřejmě, že o těchto uprchlících dnešní režim nemluví) a tlumočník, člen komunistické strany Řecka (KKE). Z české strany dorazili i s. Josef Skála a člen Komise mládeže ÚV KSČM Jaromír Petelík.
Nejdříve vystoupil soudruh Dimitris z KNE, aby představil tuto organizaci. Rozhodnutí založit KNE bylo dáno roku 1968. Dnešní stanovy však pocházejí z roku 1997. Sám tlumočník vyprávěl, jak po rozštěpení strany roku 1989 stálo asi 400 mládežníků z KNE proti tisícům pravicově založených bojůvek, ale komunistická mládež se nevzdala a bojovala dál (v ulicích, s velkým fyzickým rizikem, tudíž „pod úroveň moderní a demokratické" Komise mládeže) a dnes je v podstatě největší mládežnickou organizací v Řecku.

Camila Valejo je pro drtivou většinu Čechů a možná i mnoho komunistů neznámá osoba. Zatímco událostmi v Sýrii, kde „diktátorský režim Bashara al-Assada vraždí nevinné civilisty" či zprávami o KLDR, kdy se informace z jistě objektivní a nezaujaté jihokorejské tiskové agentury pokládají za holý fakt a jsou inzerovány i v regionálních novinách, o mladé studentce ze Santiaga de Chile a hlavně masových demonstracích v Chile se nedozvíme nic.

V oblasti českého školství je jedním z největších současných problémů neustálá šikana mezi spolužáky na školách. Od restaurace kapitalismu v ČR se šikana ve školách stále vyostřuje a není dosud patřičně řešena. Stojí za to si ale všimnout, že ministerstvo školství, které stále slibuje řešení problémů s šikanou na školách, je součástí vlády, která sama neustále šikanuje pracující a nezaměstnané v naší republice. Ta vláda, která slibuje řešení šikany na školách, je sama pro šikanující žáky a agresory vzorem pro tu nejúčinnější šikanu proti spolužákům.

Zveřejnění článku s. Jana Mináře „Má levice podporovat kosmopolitismus?" na našich stránkách vyvolalo diskuzi také o problematice rodiny a národnostních a sexuálních menšin. Protože ne se všemi názory vyslovenými v této diskuzi mohu souhlasit a některé považuji za potřebné doplnit, sestavil jsem následující stať.
I. Mají komunisté odmítat manželství a rodinu?
Nejprve si dovolím rozsáhleji citovat z Marxova a Engelsova Manifestu komunistické strany (1848):
„Zrušení rodiny! I největší radikálové se pohoršují nad tímto hanebným úmyslem komunistů. ..."

 Ernesto Che Guevara - ON ODEŠEL, MY PŘIJDEME /1/ - PDF, 283 kB

 Ernesto Che Guevara - ON ODEŠEL, MY PŘIJDEME /2/ - PDF, 252 kB

 Ernesto Che Guevara - ON ODEŠEL, MY PŘIJDEME /3/ - PDF, 258 kB

 Ernesto Che Guevara - ON ODEŠEL, MY PŘIJDEME /4/ - PDF, 359 kB

 Ernesto Che Guevara - ON ODEŠEL, MY PŘIJDEME /5/ - PDF, 374 kB

Z vystoupení soudruha Lukáše Vrobela na okresní konferenci KSČM Praha - východ 28. 1. 2012
Vážené soudružky, vážení soudruzi,
dovolte mi několik připomínek ke dnešní konferenci.
… Oceňuji kritické výhrady k dekomunizaci a komercionalizaci nestranických, ale ze stranických peněz dotovaných Haló novin, které ve své současné podobě přinášejí jakýsi slabý odvar z antikomunistických výlevů Mladé fronty Dnes, Lidových novin apod., jsou plné útoků proti marxistickému socialismu a komunistických stanovisek projde tvrdou cenzurou redakce tohoto listu poskromnu. Rovněž podporuji školení členské základny, zvláště nově příchozích a mladých členů. V této souvislosti oceňuji sobotní univerzitu funkcionářů v Praze. Je ovšem zřejmé, že vzdělávání v marxistickém duchu by bylo v protikladu k nemarxistické, antimarxistické politice kruhů ovládajících KSČM, zatímco vzdělávání v duchu jejich politiky, tedy školení z oportunismu a likvidátorství, by nadělalo více škody než užitku. Koneckonců není ho zapotřebí, schopných oportunistů a likvidátorů máme už nyní v KSČM dost.