Dnes můžete mne štvát, zítra zavřít, obžalovat, odsoudit i oběsit - však kdybyste tisíc rozsudků vynesli a tisíc šibenic postavili, ideál osvobození dělnické třídy, idea komunismu je zde a idea tato zvítězí. (Antonín Zápotocký, 1921)

Zaujala mě zpráva, že České dráhy (ČD) začaly na některých spojích provozovat oddíly ve vozech určené přednostně pro ženy. Zjednodušeně se často v médiích uvádí, že se jedná o kupé pouze pro ženy, ale jak dodává např. článek na serveru rozhlas.cz ze 16. 2., není tomu tak.
„V okamžiku, pokud se ženy, které tam sedí, domluví na tom, že tam toho muže nechtějí, nebo pokud tam přijde další žena, která si bude na to místo chtít sednout, tak bude mít jakoby přednostní právo. A v tom okamžiku se bude moci rozhodnout o tom, že ten muž bude muset vyjít z toho kupé, a to mi teda přijde ještě daleko horší, ten způsob zacházení, než kdyby kupé byla možná jenom čistě pro ženy," říká vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková.

Nerad bych kalil dojem z hrdinského vyprávění vyznamenaného vojáka (http://www.iprostejov.cz/cz/p/je-to-realita-rika-k-tragicke-udalosti-oceneny-vojak/). Jak ale říká sám - "Je to realita". Druhá strana této reality, která se nevejde do žádného článku o hrdinství okupačních vojáků, je méně opojná než připnutý metál. Je to skutečná realita naprosto nesmyslné války, která si vyžádala kolem 40 000 životů civilistů a která nejenže nemá co společného se zájmy Afgánistánu, Česka nebo kterékoliv jiné země, ale podobně jako další "šíření demokracie" nemá nic společného se zájmy celého lidstva. Slzy si proto šetřeme pro ty, kterým agrese vzala důstojnost a naději na jakoukoliv budoucnost.

19. 12. 2011 na svém 66. zasedání přijalo VS OSN Rezoluci číslo A/66/460 „O nepřípustnosti jistých praktik, podporujících rozvoj současných forem rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a s nimi související intolerance." Rezoluci podpořily delegace 134 států (mezi jinými Bělorusko, ČLR, Indie, Írán, Izrael, Sýrie, Ruská federace, KLDR, Venezuela, Vietnam a další).
24 států hlasovalo proti: Albánie, Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Francie, Holandsko, Gruzie, Irsko, Kanada, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Maršálovy ostrovy, Monako, Palau, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Španělsko, Švédsko, Velká Britanie a USA.
Mezi 35 státy, které se zdržely hlasování najdeme Austrálii, Chorvatsko, Itálii, Japonsko, Německo, Rakousko, Ukrajinu a mnoho dalších.

Není mým zvykem reagovat na každý štěk, který údajně levicové a ještě údajněji s komunistickou stranou spřízněné Haló noviny, zejména na své čtvrteční stránce „Mladýma očima", vypustí proti SMKČ. A že jich bylo v poslední době nemálo, si jistě všiml každý z toho zbytku trpělivých, kachním žaludkem vybavených pravidelných čtenářů, kteří ještě Haló novinám, navzdory jejich narůstající komercionalizující, bulvarizující a dekomunizující profilaci, zůstali. Někteří z autorů si z útoků proti SMKČ udělali v poslední době doslova živnost. Využívají také, vědomě či bezděčně, mnohokrát praxí potvrzené neexistence možností reagovat ze strany představitelů SMKČ na tyto výpady na stránkách jmenovaného periodika. Druhá strana zde tedy nemůže být slyšena a nechce ji slyšet zejména ta skupina monologistů, kterou tolik vzývá poslední účastník aktuálního rituálu, René Závišek, paradoxně kritizující členy SMKČ za to, že právě oni nechtějí naslouchat druhé straně. Naopak, milý soudruhu, SMKČ téměř neustále slyší pouze jednu stranu samozvaných majitelů a uzurpátorů KSČM, hlas druhé strany, až na výjimky, z oficiálních kruhů nezaznívá…

Každá země, každý stát má své dějiny vývoje. A tento vývoj má své mezníky. Takové ty podstatné události, které mění kvalitu života. Tím hlavním je vždy sociální program pro většinu společnosti. Pro kvalitu života rodin. Únor 1948 je historickým mezníkem v našich novodobých dějinách. Národní a demokratická revoluce, zahájená Slovenským národním povstáním v roce 1944, svým obsahem, vývojem a postupem přerostla v únoru 1948 v revoluci socialistickou. Únorové události v Československu osvobozeném především Rudou armádou, představovaly politický mocenský střet mezi stoupenci kapitalismu a lidově demokratické moci. Kapitalismus byl v ČSR zkompromitován z celého období před druhou světovou válkou. Lidová demokracie byla u nás formou vlády lidu v poválečném přechodném období, po tragických zkušenostech z roku 1938, po 15. březnu 1939, z doby německé okupace naší země v době druhé světové války. Kapitalistický režim působil v ČSR od roku 1918. Padl, protože se zásadně neosvědčil sociálně. Neobstál v nejtěžších zkouškách našich národů.

Pohřeb bývalého absurdního dramatika i politika provázela propagandistická kampaň, jaká neměla v krátkých dějinách ČR obdoby. Možná měla povzbudit těch 13 % spoluobčanů stále ještě spokojených se současnými poměry. Skoro symbolicky mediální běsnění ukončila plavba věnců a květinových darů po Labi. Svatý Václav údajně nechal posílat do Němec stáda volů, jeho nesvatí následovníci tam poslali zelené. Že by proto, aby ti volové měli co žrát?
V každém případě představitelé sudetoněmeckých spolků mezi prvními kondolovali k úmrtí muže, který jim mnohokrát nahrál do karet svou „omluvou" za odsun, o němž rozhodla postupimská dohoda vítězů druhé světové války.

Letos uplynulo 50 let od náhlého úmrtí sochaře Karla Pokorného (18. ledna 1891 - 14. února 1962), národního umělce a profesora i někdejšího rektora pražské Akademie výtvarných umění (AVU). Tento rodák z Pavlic u Znojma byl jedním z posledních žáků tvůrce svatováclavského pomníku J. V. Myslbeka. Poučení jeho dílem se mu stalo závazné především od 40. let 20. století. Pokorného raná tvorba vychází ze sociálního civilismu (reliéfy Práce a Humanita, Havíř) a přechází do sociálně kritického pojetí (Padlý, Z lidského života - návrh na dveře chrámu sv. Víta), které je posléze ovlivněno např. dílem belgického sochaře Meuniera a stává se postupně zobecňujícím symbolem (Ostrava).

Pane Závišku,
přečetl jsem si dnes v Haló novinách váš článek „Antikomunisté (by) se zaradovali!?!" Pocházím ze stejného kraje jako vy, v Orlové jsem se dokonce narodil, členem komunistické strany jsem (od svých osmnácti) již více než 45 let, a tak mi dovolte, abych vám k tomuto článku poslal několik poznámek a požádal vás, abyste se nad nimi alespoň zamyslel.
1) Komunisté jsou dozajista humanisty, nikoli však pacifisty, jak ve svém článku suverénně tvrdíte. Doporučil bych vám proto blíže se seznámit s tím, co vlastně je pacifismem a pro doplnění také prostudovat něco o tom, co jsou ve smyslu marxisticko-leninské teorie války spravedlivé a nespravedlivé.
2) Pokud jde o Jiřího Dolejše, pak, pokud je mi známo, stojí tato věc obráceně, než ji zmiňujete: Dolejš totiž po důvodném obvinění z korupčního jednání přislíbil, že svou nevinu prokáže u soudu, na základě žaloby, kterou proti tomuto obvinění podá. K tomuto však doposud nedošlo. Máte-li v této věci čerstvější informaci, budu rád, když se o ni se mnou podělíte.

V pozdních večerních hodinách v neděli 12. února odhlasoval řecký parlament další balík restrikcí požadovaných tzv. trojkou k vyplacení další úvěrové částky pro Řecko. Během veřejného hlasování v parlamentu se jasně projevil rozpad a kontroverze uvnitř buržoazních stran, které byly úřední cestou bez voleb propojeny do vládní koalice po pádu „socialistické" vlády na podzim minulého roku. Z 300 členného parlamentu bylo pro 191 poslanců. Řada poslanců vládních stran buď nehlasovala, nebo nebyla přítomna.
Diskuse v parlamentu byla velmi bouřlivá. Její průběh doprovázely masové demontrace jak všeobecných odborů a různých občanských arktivit, tak třídních dělnických odborů PAME a Komunistické strany. V ulicích Athén se shromáždili na statisíce demonstrujících. Tentokrát proběhly demonstrace nebývalé síly a razance i v menších městech po celé zemi. Všechny pod stejným heslem: pryč s vládou temna, jak je v Řecku vládní slepenec nazýván, přičemž demontrace PAME měla jasný třídní prosocialistický charakter.

"Škody způsobované znečištěným ovzduším Českou republiku se odhadují na 150 miliard korun ročně. Jejich původci, kterými jsou především velké průmyslové podniky, z toho platí jen nepatrný zlomek. I ten jim navrhují poslanci ODS odpustit. Poslanci budou v pátek hlasovat o návrhu, aby největším viníkům těžkého smogu - majitelům velkých hutí, uhelných elektráren, cementáren a podobně - odpustili poplatky za vypouštění škodlivin do ovzduší. Návrh by daňové poplatníky přišel na 500 milionů korun ročně.", uvedl 9. 2. 2012 Deník Referendum (http://denikreferendum.cz).
"Poslanci dnes schválili návrh poslance Bureše (ODS), kterým se v zákoně o ovzduší radikálně omezují poplatky pro velké průmyslové podniky. Hlasování má všechny příznaky korupčně motivovaného jednání. ", čteme tamtéž o den později. Na tom by nebylo v současné ČR nic zvláštního. Čtěme však dále: "Návrh prošel 77 hlasy při 73 potřebných. Přesný přehled hlasování všech potenciálně zkorumpovaných poslanců uvádějí stránky Poslanecké sněmovny. Vedle ODS návrh podpořil v šokující jednotě hlasující klub KSČM, pro bylo všech třiadvacet přítomných poslanců."

Česká republika žije z podstaty, pokud ještě nějaká zůstává. Zmizelo tradiční těžké i lehké strojírenství a celá série národních výrob, v nichž jsme byli dobří, ne-li dokonalí. Průmysl jako celek se stal služkou pro potřeby ciziny. Bylo rozvráceno zemědělství, po staletí přirozená základna výživy národa. Není poměřováno schopností pokrýt přirozené potřeby české kuchyně, je poměřováno schopností konkurovat zemědělským výrobám v sousedství i za humny, pracujícím v odlišných půdních a klimatických podmínkách a bez vztahu k tradicím české výživy a zvyků. Hamburgery nenahradí tradiční české zabíjačky. Tam kde byla zemědělská výroba nákladnější než zemědělská produkce v zahraničí, dokázali jsme chybějící prostředky dodat z průmyslové výroby. Neustále se obyvatelstvo zaslepuje čísly o produkci automobilů, jediném průmyslovém odvětví, které „jede". Opomíjí se, že bez chleba nelze žít, ale bez volantu ano.

K válkám nedochází jen tak. Než spadne první bomba, připravují pole specialisté na dezinformace.
Titulky předních sdělovacích prostředků, zahraničně-politické magazíny i mraky specializovaných týmů, placených elitními nadacemi, energetické a zbrojní koncerny, „pravice", „levice" či „střed" ti dávají vybrat, stloukají válečnou propagandu, přestrojenou za „analýzu".
Od neokonzervativního American Enterprise Institute (AEI) po neoliberální Centrum pro americký pokrok (CAP), vedle rétorických rojnic, linie je pozoruhodně podobná.

V posledních dnech proběhla českými sdělovacími prostředky zpráva, která dala všem vyznavačům iluzí o svobodě a demokracii na srozuměnou, že právo je vůle vládnoucí třídy povýšená na zákon a že stát je politickým nástrojem v rukou hospodářsky panujících tříd k utlačování tříd utiskovaných. Marxisté to vědí už dávno, ale i ostatní se o tom v praxi už přesvědčují a ještě mnohokrát přesvědčí.
Zpráva ČTK ze 14. 2. 2012 uvádí: "Olomoucký řidič autobusu Roman Smetana, který kreslil na předvolební reklamy, půjde do vězení. Muž, jenž ke sloganům psal dodatky a politikům přikresloval tykadla, odmítl odpracovat již dříve uložené obecně prospěšné práce i odpykat domácí vězení. ..."

Dostalo se mi do rukou vystoupení předsedy KSČM Vojtěcha Filipa na 13. celosvětovém setkání komunistických a dělnických stran 11. až 13. 12. 2011 v Aténách. Předpokládám, že nejde o okamžitou iniciativu, nýbrž o vyjádření názorů a postojů většiny kolektivního orgánu. Pokud tomu tak je - v opačném případě by šlo o flagrantní porušení vnitrostranické demokracie - pak má Filipův referát zajímavou vypovídací hodnotu. Zvláště v konfrontaci s jeho postupem na plénu ÚV KSČM, kde uváděl dokumenty předložené vnitrostranické diskusi.
Především znovu prokázal svou typickou ekonomickou negramotnost projevující se nejen v neschopnosti objektivně analyzovat příčiny projevů ekonomických procesů, aktuálně tzv. finanční a ekonomické krize, ale i v pojetí základních ekonomických kategorií, vazeb a souvislostí. Úspěšně lze polemizovat např. s jeho tvrzením o „nastupující agonii světového kapitalistického systému … kdy rozpory patrně již nebude možné mechanismy kapitalismu vyřešit a překonat". Buď to je projev sebeuspokojení z neznalosti, nebo určitého svérázného defétismu. Je kapitalismus skutečně ve stavu, kdy můžeme v klidu čekat, až se sám zhroutí? Myslí si Vojtěch Filip, že jím obdivované uskupení nových regionálních mocností BRIČ není brutálně kapitalistické? Neviděl desetileté brutálně vykořisťované děti v manufakturách Číny či Indie? Uniklo mu rozhodnutí Číny masivně podpořit konsolidaci Evropské unie?

Víctor Julián Hernández León je velvyslanec Bolívarovské republiky Venezuela v České republice. Přijel do Prostějova zahájit výstavu fotografií brněnského speleologa Marka Audyho, objevitele největší křemencové jeskyně na světě. Ta se nachází právě ve Venezuele. Ještě předtím se ale sešel se zástupci Svazu přátel Latinské Ameriky a Karibiku. Kromě poznatků o situaci ve své zemi prozradil ParlamentnímListům.cz také, co si myslí o reformních krocích současné české vlády a Češích jako národu.
Jak vnímáte Čechy jako národ? Jsme hrdí na svou historii a tradice?
Vzpomínám si, že v osmdesátých letech nikdo ve Venezuele neslavil Halloween, ale pak jsem se tam vrátil v devadesátých letech a vidím, že se slaví. Proč, když to není naše historie, naše tradice? A to je stejné i u vás. Dnes už se ale Halloween ve Venezuele tolik neslaví. Začínáme se vracet k našim běžným tradicím. A stejně tak se vracíme i k hrdosti a vlastnímu bytí. Venezuelský lid se probudil v roce 1989 po těžkém dopadu ekonomického balíčku Mezinárodního měnového fondu. Češi jsou také bojovníci, i když se museli v historii častěji probouzet. Vaše historie je také ale podstatně delší než ta naše. Vy jste se probudili několikrát v minulých stoletích a bojovali jste za svá práva. Čech není takový člověk, že by jen tak seděl, i když to tak může na první pohled vypadat. Ale musí být zle, aby se probudil.

Říkáte, že bojujeme proti státu! Ano! My bojujeme proti státu, v němž banky, fabriky, velkostatky patří kapitalistům. Bojujeme proti státu, jehož aparát je nástrojem násilí v rukou kapitalistů vůči dělnictvu. Bojujeme proti státu, v němž většina pracujícího lidu je hospodářsky a politicky zotročována. My zkrátka bojujeme proti vašemu, kapitalistickému, imperialistickému státu. My bojujeme a budeme bojovat za stát proletářský, za stát dělníků, za stát rolníků. (Klement Gottwald, 1929)