Témata: Historie a teorie

Komunisté za války VI.: březen - květen 1945
Pod vedením komunistů byly organizovány téměř ve všech velkých pražských závodech i v závodech jiných českých měst ilegální dělnické bojové oddíly - dělnické milice, nazývané též Ochranné sbory, Rudé družiny, Rudé gardy nebo Revoluční gardy. Jejich úkolem bylo zajistit národní majetek před zničením nebo odvlečením nacisty, bránit závody a vyvíjet bojovou činnost za povstání. Ilegální Ústřední rada odborů v Čechách vydala leták s organizačními a pracovními směrnicemi pro závodní důvěrníky ROH. Ilegální oblastní výbor KSČ na Ostravsku vydal oběžník s výzvou k budování stranických organizací a národních výborů.

„Ja viem, že po mojej smrti na môj hrob nahádžu kopu špiny, no vietor histórie ju neľútostne rozpráši!“ J. V. Stalin, 1943
Vklad Stalina na rozvoj našej vlasti je natoľko ohromujúci, že doteraz sa nekončia potoky lži a blata zo strany nenávistníkov ruského národa a ničiteľov Ruska na jeho adresu a na adresu všetkého, čo bolo vybudované za jeho vlády. Kydanie špiny na Stalina zo strany Chruščova znamenalo svojho času začiatok degradácie elity ZSSR, búrka lživých mýtov bola potrebná z dôvodu povalenia ZSSR, v súčasnej dobe je lož na stalinský ZSSR potrebná preto, aby sa odvrátila pozornosť ľudí od celkového úpadku. Osôbky, ktoré sú pri moci v súčasnosti, sú natoľko plytké, ciele ich života natoľko ničotné a škody krajine na základe ich opatrení sú natoľko ohromné, že im neostáva robiť nič iné, len štekať na už mŕtveho leva. Pravda, efekt spätného nárazu bude o to silnejší. Lož sa raz rozplynie a daná epocha sa dočká objektívneho ocenenia. Bývalí lživí podliaci sa začínajú vtierať do priazne národa, sláviaceho a vážiaceho sa Stalina. No to je lyrika, prejdime k faktom.

9. května vzpomínáme příjezd vojáků Rudé armády do Prahy, kdy nám přivezli mír, osvobození od fašismu a hlavně nový počátek - socialismus! Začala nová éra pro nás všechny - budování lepšího světa, budování socialismu. Začali jsme budovat nový svět, ten, který už by neumožňoval novou mnichovskou zradu, ale mírový život pro nás i pro budoucí generace. Ale bohužel se naskytli i ti, kteří nám záviděli, a právě proto musela začít Studená válka.
Pro nás začala nejlepší etapa nového počátku – toho, kdy byl člověk na prvním místě, kdy se stavěly byty pro všechny, kdy každý měl práci, kdy každý, kdo chtěl založit rodinu, měl nejlepší podmínky na světě.

Nyní zůstalo pro nomenklaturu jediné východisko ze situace - Stalin musel zemřít ve funkci tajemníka ÚV, ve funkci vůdce strany a celé země. V případě takové smrti by jeho nástupce na místě tajemníka ÚV byl v očích lidí automaticky i vůdcem země, ale soustředěné v rukou ÚV a sdělovací prostředky by se rychle postaraly učinit nástupce geniálním – upevnily by ho ve vědomí obyvatelstva jako vůdce všeho lidu.
Hlavní však je, opakuji, aby zemřel a nestačil opustit svou funkci tajemníka ÚV. Není nic divného, aby přežil po tomto plénu alespoň čtyři měsíce.
Je pravda, že Stalin chápal, co mu hrozí. Je to zřejmé i ze skutečnosti, že přijal opatření ke sloučení Ministerstva vnitra a Ministerstva státní bezpečnosti v Berijových rukách, je to zřejmé z jeho opatrnosti, že přestal jezdit do Kremlu po podivné smrti náčelníka kremelské ochranky v rukou lékařů. Nomenklatura se ukázala být silnější...

Komunisté za války V. - 1944
29. srpna vstoupila nacistická vojska na území Slovenska a zahájila jeho okupaci. Hitlerovské vojenské jednotky postupovaly přes Púchov, Čadcu směrem na Žilinu, z Petržalky do Bratislavy a z okupovaného polského území na Kežmarok, Poprad a Telgárt.
V 19 hodin přednesl ministr obrany slovenské luďácké vlády generál F. Čatloš v bratislavském rozhlase projev, v němž oznámil příchod německých vojsk na Slovensko. Současně vyzval slovenskou armádu, aby byla německým vojskům nápomocna.
Ihned po Čatlošově projevu vydal pplk. J. Golian rozkaz k ozbrojenému odporu povstaleckých jednotek slovenské armády. Začalo Slovenské národní povstání -- celonárodní ozbrojené povstání slovenského lidu, do něhož pod vlivem a vedením KSS vyústila partyzánská válka a celý národně osvobozenecký boj slovenského lidu. Cílem povstání bylo osvobození a obnovení Československé republiky na nových, národně a sociálně spravedlivých základech. Bylo počátkem národní a demokratická revoluce v Československu.

Berija za nic nemohl
Nyní otázka týkající se Beriji. Dnes snad neexistuje historik, který by nespojoval smrt Stalina a Beriji, prý již Berija chtěl Stalina zabít. Protože všechny vzpomínky se psaly za několik, či několik desítek let po Berijově popravě, kdy se již stal celosvětovým netvorem, pak je to přirozené. Ovšem jestliže bychom u svědků Berijova chování po dobu trvání Stalinovy nemoci 2.-5. března 1953 měli uspořádat osobní charakteristiky Beriji a ponechat pouze jeho slova a popis jeho jednání, pak získáme dosti zajímavý obraz.
Z Chruščovových slov, který neměl nejmenší důvod lhát v této otázce, je jasné, že Berija se dozvěděl o Stalinově nemoci až ráno 2. března a neprodleně přijel a vyžadoval od lékařů energickou léčbu.

Hledači nového modelu socialismu, konstruktéři „vize“ sociálně spravedlivé společnosti, jež by měla odpovídat „paradigmatům“ (čtenáři nechť prominou, že se v této souvislosti vyjadřujeme slovními zmetky dnešních „teoretiků moderní eurolevice“) 21. století, se všemožně snaží nejen zamlčovat Leninův mimořádný a dalo by se říci, jedinečný přínos tvořivému rozvoji Marxova a Engelsova vědeckého socialismu, ale své výplody přímo zakládají na popření Leninova díla. Zřejmě už jen proto, že toto dílo – ověřené praxí reálného socialismu, zrodem a rozvojem SSSR a zemí socialistického společenství – obhájil a rozvinul po Leninově smrti J. V. Stalin.
A tak jsme svědky svérázné frašky: naprosto formálního a pokryteckého zaklínání se Marxem proti „stalinismu“ (po XX. sjezdu KSSS, na němž Chruščov vystoupil s hanebně proslulým projevem o „kultu osobnosti J. V. Stalina“, tehdy ještě s odvoláním se na Lenina), které má posloužit jedinému účelu – rezignaci na revoluční teorii marxismu, ideologickému odzbrojení komunistického hnutí, jeho rozpadu a přechodu k oportunistickému sociáldemokratismu, kamuflovanému pseudorevolučními frázemi (např. drzým prohlašováním, že „eurolevice“ je nejen „moderní“, ale také „radikální“!).

Konfrontace Chruščova s ochrankou: poskytnutí pomoci
Nuže, přečtěme si další lež. Lozgačov vzpomíná:
Příští den byla neděle. V deset hodin, tak jako obvykle, byli už všichni v kuchyni, začali plánovat činnost na příští den.
V 10 hodin se neprojevoval v jeho pokoji žádný pohyb (tak jsme tomu říkali, když spal). Odbylo již jedenáct hodin – nic, a ve 12 hodin – rovněž nic. Bylo to již divné.
Vstával obvykle v 11 nebo ve 12 hodin, jindy také 10 hodin nespí. Již je poledne a pohyb žádný. Ve dvě hodiny – žádný pohyb v pokojích. Začínáme poledne – a pohyb žádný. Ve dvě hodiny – žádný pohyb v pokojích. Začínáme se znepokojovat... Sedíme ve svém služebním domku, dům je spojen chodbou o délce asi 25 m s jeho pokoji, vedou tam zvláštní dveře, je již šest hodin a my nevíme, co dělat. Náhle zvoní strážný zvenku: ..."

Na světě existují osobnosti, které se do dějin lidstva zapíší velmi tučným písmem, tím jak žily a co pro lidstvo udělaly. Zatímco někteří lidé, vykořisťovatelé, kapitalisté a představitelé jejich zájmů, se zapisují do dějin písmem, které je od krve mnoha milionů lidí, vůdci komunistického a pokrokového hnutí pracujících, bojující proti buržoazní demokracii a fašismu, si zaslouží úctu lidstva. Dnes, kdy kapitalismus ovládá téměř celý svět a má v rukou všechny sdělovací prostředky, však vůdci komunistického hnutí místo úcty sklízejí samé pomluvy, spojené s falzifikací dějin.
Existuje však i dnes země, která nezapomíná na svého vůdce, osvoboditele a prezidenta, soudruha Kim Ir-sena, od jehož narození uplynulo 15. 4. 2012 přesně sto let. Korejská lidově demokratická republika nikdy neodsoudila Kim Ir-sena a jeho historický odkaz kvůli tomu, aby se zaprodala americkému imperialismu, který sprostě nazývá Kim Ir-sena masovým vrahem, zatímco samotní Američané dnes a denně vraždí mnoho nevinných po celém světě.

„Věříš-li v lid a opíráš se o jeho sílu, stokrát zvítězíš. Opomeneš-li lid, stokrát prohraješ!" Kim Ir Sen
15. dubna letošního roku si připomeneme 100. výročí narození velkého revolucionáře a prezidenta KLDR soudruha Kim Ir Sena.
Narodil se v době, kdy jeho vlast brutálně okupovalo a vykořisťovalo 40 let Japonsko. V dětství Kim Ir Sena, živořila jeho rodina podobně jako drtivá většina obyvatel Koreje. To byl důvod, proč odešel ve svých 12 letech bojovat do hor mezi korejské revolucionáře. Již ve svých 14 letech založil mládežnický „Svaz pro svržení imperialismu" a za rok na to „Svaz korejské komunistické mládeže". Propagoval ideje marxismu-leninismu, které v roce 1930 rozpracoval v revoluční teorii Čučche, která vedla korejské komunisty v osvobozeneckém boji proti japonské okupaci a za spravedlivou beztřídní společnost. Rovněž učila Korejce ve všem spoléhat na vlastní síly a možnosti a navzájem si pomáhat při překonávání všech životních útrap a běd. V roce 1932 organizoval partyzánské oddíly, ze kterých vznikla Korejská lidová revoluční armáda.

Nu, je čas přistoupit k následující, deváté kapitole, pojďme tedy na to:
Kapitola devátá - Další svědectví, další soudci
Soudci jsou soudci, ale před soudem musí být práce vyšetřovatele s obviněnými a svědky zločinu. V různých literárních pramenech vystupují jako svědkové členové bezpečnostních sborů, kteří přednesli své výpovědi za 20 až 25 let po Stalinově smrti. Svědecké výpovědi je možno získat od lékařů. O těchto výpovědích se dosti rozsáhle hovoří v knihách různých autorů, kteří subjektivně interpretují své prameny a opět vyvozují své závěry. Mezi autory knih, s nimiž jsme se mohli seznámit, byl pro nás nespornou autoritou Jurij Ignaťjevič Muchin, osobnost, která umí rozšiřovat své přirozené schopnosti neúnavnou prací, „železnou" logikou, statečností, a vědomím vysoké odpovědnosti za své Já v národních dějinách. Géniové se často nerodí. Je to banální? Ovšem, to nezdůrazňujeme zbytečně, abychom poznali, že oni jsou součástí národní kultury, národním bohatstvím té země, jíž slouží. My musíme být hrdi na to, že jsme jejich spoluobčané a současně si uvědomujeme, že žijí nikoli pro sebe, ale pro všechno lidstvo.

Kořeny pangermanismu (velkoněmectví), na něj navazujícího fašismu a z něho vyplývajícího revanšismu, sahají daleko do minulosti. Vyrůstají z dějinného vývoje Německa a českých zemí, z historie česko-německých vztahů.
V roce 1919, v době deziluze českých Němců z prohrané války, vyšla poprvé kniha Katechismus pro německý národ (Katechismus für die Sudetendeutschen). Znovu pak vyšla v roce 1923 v nákladu 50 000 výtisků a v nejnovější době ještě v roce 1994. Autor, Erich Gierach, byl nacistický germanista, od roku 1936 profesor na univerzitě v Mnichově. Tento „sudetoněmecký katechismus" je dílem propagačním a desinformačním, u nás téměř neznámým, ale dodnes ideologicky formuje bývalé sudetské Němce a jejich potomky.
Podle tohoto díla je celé území československého státu stará německá země. Dříve, než se sem přistěhovali Slované, byly Sudetské země a Horní Uhry již víc jak půl tisíciletí germánské. Prvním králem Čechů byl prý Markoman Marobud a nikoli Vratislav nebo Přemysl. Slovani přišli do země až v 6. století, a to potom, co byly Čechy a Morava víc než 500 let čistě německé. Dále se zde tvrdí, že čeští Slované nikdy nevytvořili jednotný, nezávislý stát.

31. března uplynulo 140 let od narození Alexandry Michajlovny Kollontajové, rozené Domovičové (1872-1952). Kollontajová byla vynikající osobností své epochy. Stačí jen uvést, že byla první ženou - ministryní i velvyslankyní na světě. Historie života Alexandry Kollontajové, narozené v Petrohradě v zabezpečené šlechtické rodině, která se již od mládí aktivně zapojila do revolučního hnutí, byla obdivuhodná a neobyčejná. Ne nadarmo byly o ní v různých zemích natáčeny filmy i napsány knihy.
Se skvělým vzděláním, literaturně nadaná, od mládí byla samostatná a činorodá. V r. 1898 opustila manžela a odejela do Švýcarska na univerzitu v Luzernu a potom odtud do Anglie, seznámit se s anglickým dělnickým hnutím. V době střelby do demonstrantů 9. ledna 1905 byla v petrohradských ulicích. V tom roce se v Petrohradu také seznámila s V. I. Leninem. V době první ruské revoluce v r. 1905 Kollontajová iniciovala založení ,,Společnosti vzájemné pomoci ženám - dělnicím". Po porážce revoluce zase emigrovala, protože jí hrozilo pronásledování za ,,podněcování dělníků k ozbrojenému povstání". Do Ruska se vrátila po únorové revoluci v r. 1917 a vzápětí se stala členem Výkonného výboru Petrohradského sovětu. Na I. Všeruském sjezdu Sovětů byla zvolena členem Ústředního výkonného výboru za bolševiky.

Nu a my se již vskutku mílovými kroky blížíme k vraždě... Tak pojďme na to: „V noci na 17. února 1953 J. V. Stalin nepobýval v Kremlu. Právě v tento den neočekávaně zemřel soudruh Kosynkin, velitel Kremlu, jenž mu byl nesmírně oddán. Dne 27. února byl Josif Vissarionovič ve Velkém divadle na baletu Labutí jezero. Dne 28. února, jak věští modeláři národních dějin, počínaje Chruščovem, J. V. Stalin spolu se „čtyřkou" sledoval film v Kremlu asi od pěti hodin odpoledne. A co ho tam, promiňte, neslo? Film bylo možno zhlédnout i na dače. Pozval ho Malenkov? Nebo snad Chruščov? A co měl Stalin dělat? Ostatně, rád se díval na filmy. A oni stále vřeští na toto téma, avšak na název filmu si nikdo nevzpomíná. Na sledování filmu se „čtyřkou" přijel Stalin i v sobotu 28. února.
Toho dne se v Kremlu, ve Stalinově pracovně, konalo zasedání prezidia ÚV KSSS. Jaké otázky se tam řešily? Výlučně otázky organizační: 1. Svolání pléna ÚV KSSS, které se mělo konat ve čtvrtek 5. března, na němž měl být J. V. Stalin definitivně zbaven pravomocí tajemníka ÚV KSSS, aby se mohl plně soustředit na práci předsedy Rady ministrů. 2. Změny ve složení prezidia a sekretariátu ÚV KSSS. V pondělí 2. března měl být zveřejněn výnos prezidia Nejvyššího sovětu a reorganizaci v Radě ministrů. A navíc se sloučila dvě ministerstva - Ministerstvo státní bezpečnosti a Ministerstvo vnitra. A koho vybral J. V. Stalin? Právě L. P. Beriju. Dále byla dána směrnice ideologickému tajemníku ÚV KSSS M. A. Suslovovi, aby okamžitě v tisku zastavil žvanění o případu „lékařů - škůdců".

Tvé zlaté oči se budou jistě smát
ve světě, který patří nám
Nejkrásnější moře je to,
které jsme ještě neprocestovali
Ty nejkrásnější děti ještě nedospěly
Naše nejkrásnější dny jsme ještě neprožili
A to, co ti chci říct, to nejkrásnější ze všeho,
nebylo ještě nikdy vysloveno…

Proč zmizel generál Vlasik?
Když generál Vlasik byl již od Stalina odstraněn a v čele ochranky stál Ignaťjev, Stalinova strategická rozvědka a kontrarozvědka mu sdělovala:
„Přísně tajné
Pouze pro soudruha Ivanova
INFORMAČNÍ SDĚLENÍ
Zápis provedený technikou výslechu.
Vlasikova dcera Naděžda Vlasiková řekla matce, že v okamžiku svého zatčení jí otec zašeptal: ,Dny soudruha Stalina jsou sečteny, nebude dlouho žít. Odstraňují lidi, kteří jsou mu oddáni.´
18. prosince 1952
S. Nikolajev"