Přidáno ve středu 22. 2. 2012
Nerad bych kalil dojem z hrdinského vyprávění vyznamenaného vojáka
(http://www.iprostejov.cz/cz/p/je-to-realita-rika-k-tragicke-udalosti-oceneny-vojak/). Jak ale
říká sám - "Je to realita". Druhá strana této reality, která se nevejde do
žádného článku o hrdinství okupačních vojáků, je méně opojná než připnutý
metál. Je to skutečná realita naprosto nesmyslné války, která si vyžádala
kolem 40 000 životů civilistů a která nejenže nemá co společného se zájmy
Afgánistánu, Česka nebo kterékoliv jiné země, ale podobně jako další
"šíření demokracie" nemá nic společného se zájmy celého lidstva. Slzy si
proto šetřeme pro ty, kterým agrese vzala důstojnost a naději na jakoukoliv
budoucnost.
Nejsme zřejmě zvyklí vidět věci jinak, než jak jsou nám účelově
naservírovány. Je to možná naše chyba, druhou je však nesporně přihlížení
vraždění, které se nejen v Afgánistánu děje. Nejen tam, ale i v Iráku, Libyi
nebo v Kosovu poznali, že lesklý metál nezakryje mizérii, kterou jim agrese
přinesla. To je realita, která se nedá zamlčet.
Položme si otázku: Bude se v této souvislosti psát o počinech okupačních
vojsk, kdy "omylem" střílí do dětí nebo do svatby? Je morální plakat za
jednoho, když umírají desetitisíce a trpí statisíce???
Největší úctu si zaslouží ti vojáci, kteří bojovali za vlastní zemi. O těch
se však již dávno s takovým nadšením nepíše.
Martin Peč