Naposledy na SMKČ plivající René Závišek, jehož reakce1) byla příslovečnou poslední kapkou, kterou pohár přetekl a přiměl mě k sepsání reakce, nevybočil z řady logiky i obsahu svého předchozího i jemu podobných článků přispěvatelů této rubriky („Jak zaútočit na SMKČ") na stránkách „Mladýma očima." Nepřesnosti, chyby, polopravdy, lži, tvrzení nepodložená fakty, hry se slovem „moderní" a fráze o vývoji marxismu, to vše v obecné rovině jako základ „analýzy," z níž nakonec vzejde „neotřesitelné" tvrzení, ba soud nad SMKČ. Marxistická metodologie musí při tomto postupu buďto řvát smíchy, nebo propadat v zoufalství a pláč.
Pikantní je, že se členové Komise mládeže a její spolupracovníci ze všech krajů včetně lidí kolem stránky „Mladýma očima" (pravda, byla a je jich celou dobu hrstka a neustále se měnili) vždy oháněli tím, že na ně SMKČ permanentně útočí. To však nebyla a není pravda, jak vědí pravidelní i méně častí čtenáři oficiálních stránek SMKČ www.komsomol.cz
Začněme se ale proplétat zákrutami a nástrahami článku „Antikomunisté (by) se zaradovali" Reného Záviška, který vyšel na zmíněné stránce dne 16. 2. 2012. První polopravdou je, že SMKČ veřejně oslavoval úmrtí V. Havla. Skutečně informovaní čtenáři, nikoliv pouze recitátoři tradičně stereotypního a opakujícími frázemi kypícího prohlášení Věry Žežulkové vědí, že SMKČ vyzval český národ, aby nad úmrtím V. Havla netruchlil, ale aby ho oslavil. Chtěl tím rozetnout falešnou truchlohru vládnoucí třídy a jejich pohůnků, což se nakonec podařilo. Žádné oslavy však SMKČ neorganizoval a ani se na nich nepodílel. Ne tak 21 poslanců, kteří se tryzny za humanitárního bombometčíka a přisluhovače sionistů zúčastnili, a tak vlastně „oslavili" jeho památku a vzdali mu hold. Taková oslava se nám také příčí, soudruhu Závišku. Vyslovenou lží R. Záviška je konstatování, že jsme někomu přáli smrt. Přát smrt 75letému nemocnému starci, nepodněcujete-li k násilí vůči němu, což jsme nečinili, je asi stejné, jako přát ohni, ať jednou dohoří. Obojí je zbytečné, obé s přáním i bez něho nastane. Etikou a morálkou bez přívlastku, slušným chováním, maskovala vždy vládnoucí buržoazie krvavá jatka válek, vykořisťování a útlak většiny společnosti. Byly, jsou a budou to nauky, učení o slušném chování otce dětí proti exekutorovi, aby se nebouřil a nevyhodil ho z domu, byla, je a bude to morálka pokory hladové matky s dětmi proti nenasytnému bankéři, aby z dětí nevychovala rebely a revolucionáře, byla, je a bude to etika dvanáct hodin u pásu se lopotícího dělníka, aby se nerozbil své okovy, nevzal život do svých rukou a nezačal si skutečně vládnout. Takovou etiku, morálku, humanismus a slušné chování skutečně reprezentoval Václav Havel, takovou kritizoval V. I. Lenin a tyto vábničky jsou mně i SMKČ velmi cizí. Naším srdcím je blízký skutečný humanismus, etika a morálka, totiž proletářská, většiny společnosti („pro sebe", nikoliv „o sobě) a pro většinu společnosti. Je tedy etické podle zásad proletářské morálky kárat nás za ostrou kritiku člověka, který měl na rukou krev tisíců nevinných lidí, žen, starců a dětí? Kde jsou zásady proletářské morálky, vyznáváš-li ji, René Závišku, v tomto případě? V závějích prachu pod heslem humanity rozbombardovaných měst?
René Závišek dále pokračuje tvrzením, že skuteční komunisté byli, jsou a budou především pacifisté. Toto tvrzení neodpovídá základům teorie a praxe skutečného komunistického hnutí. Ano, prosazují budování systému, který jednou provždy odvede válku na smetiště dějin, ale bude-li je buržoazie při tomto reálně (proletářsky, pro většinu společnosti) humanitním poslání vojensky napadat, jak ukázala nesčetněkrát v minulosti, budou své dílo bránit. Pacifista by se vzdal, odmítá jakýkoliv vojenský konflikt ze zásady. Měl se snad SSSR po napadení nacisty vzdát, aby dokázal, jak pacifističtí jsou komunisté? Měly to udělat KLDR či Vietnam, když američtí imperialistické podřezávali a upalovali korejské či vietnamské děti? Měla Kuba otevřít v Zátoce sviní svou náruč v USA naverbovaným a vyzbrojeným emigrantům a říci „vítejte"? Sám snad uznáš, René Závišku, že nikoliv. Zřejmě sis popletl význam pojmu pacifismus. Doporučím Ti studium Lenina a otázku spravedlivé války.
Jestliže René Závišek zmiňuje s. Kobzou použité označení vyjmenovaných vysokých funkcionářů KSČM za nepřátele SMKČ a uvádí slovo „nepřátelé" do uvozovek, pak zapomíná, že se tito funkcionáři subjektivně sami považují za naše nepřátele a učinili v tomto smyslu řadu nejen verbálních, ale zejména praktických kroků. Neberu R. Záviškovi názor na tyto osoby, jen bych ho upozornil, aby se zamyslel nad všestranným vývojem KSČM za posledních cca 7-8 let, kdy zmínění lidé a jejich spojenci KSČM fakticky ovládají. Člověk, který nevidí stranický život jenom růžovými brýlemi Haló novin a oficiálních stranických cest, musí uznat, že takto to dál nejde. Cesta pomalé, ale o to účinnější sebevraždy, jak lze předsednické angažmá V. Filipa a spol. s r. o. nazvat, je skutečně pro SMKČ cestou nepřátelskou, nepřijatelnou. V případě Jiřího Dolejše a jeho označení za korupčníka se domnívám, že mnohé prokázalo zveřejněné a nesestříhané video. I kdyby však žádné úplatky nepřijal, je pro komunistického politika běžné, aby vyjednával se soukromokapitalistickými lobbisty o podpoře zákonů v PSP ČR ze strany KSČM? Jistěže není, komunistický poslanec má reprezentovat dělníky, zaměstnance, seniory či některé živnostníky, nikoliv velkokapitál. Žel nejen J. Dolejše, ale ani drtivou většinu dalších poslanců KSČM si jaksi mezi dělníky a zaměstnanci představit neumím. Také je vídáme daleko spíše po boku předsedů Lions clubu či při dýcháncích na Hluboké, než při mravenčí práci v odborech, při agitaci před továrnami, při rozhovoru s prodavačkami v supermarketech, v čele demonstrací apod. Asi by se ušpinili. Výjimky snad nemusím zmiňovat, i tady existují, vážím si jich a právě v nich může být budoucnost KSČM.
Vrátím se ale k Jiřímu Dolejšovi. René Závišek argumentuje počtem preferenčních hlasů, které Jiří Dolejš obdržel ve volbách do PSP ČR v r. 2010, čímž měl dokázat, že je mužem na pravém místě. Pomineme-li pokřivenou vypovídací hodnotu buržoazních voleb nastavenou tak, aby se skutečně nic zásadního změnit nemohlo, je třeba připomenout, že v r. 2006 získal Jiří Dolejš jako dvojka na kandidátce v Praze 6 970 preferenčních hlasů, tj. 13,42%, tedy o 2,2% a 2200 preferenčních hlasů více než r. 2010. Svádět tento trend na nižší počet hlasů pro KSČM by bylo chybné. Za prvé za pokles počtu volebních hlasů pro KSČM v daném kraji nese takto vysoce postavený činitel strany přímou a podstatnou zodpovědnost, za druhé i při tomto poklesu podpory strany existují její představitelé, kteří v letech 2006-2010 zaznamenali ve volbách nárůst obliby, např. Stanislav Grospič nebo Marta Semelová. Pokles počtu preferenčních hlasů pro Jiřího Dolejše v době „kroužkománie" tedy svědčí o naprostém opaku toho, co tvrdí R. Závišek.
S. Závišek dále tvrdí, že bychom se měli zkusit postavit s našimi ideologickými poučkami před šachty či Hyundai ve Slezsku a zkusit je použít na dělníky či havíře. Opět jsme svědky autorovy demagogie a překrucování, které zaznívá nejen od něj opakovaně. SMKČ snad něco podobného hlásá či chce? My snad vyzýváme k tomu, aby KSČM chodila kázat ideologii před šachty? Kde o tom píšeme, na základě čeho jsi tento argument použil, s. Závišku, uveď, prosím, zdroj. Nejsme marxologové, ale marxisté a víme, že teorii je třeba znát, učit se ji, ověřovat ji tisícerou praxí a přetavovat ji v ideologii tak, aby se stala Marxovými slovy materiální silou, tj. hýbala masami. Nechceme ideologii otevřeně kázat dělníkům, s nimiž KSČM prakticky nikdy nepracovala, za to by nám skutečně nafackovali i za naše předchůdce a současné partajní bafuňáře. Musíme však teorii a ideologii mít a umět ji užívat. Samozřejmě, že nezaměstnaného nezajímá ideologická čistota, revizionismus či Klement Gottwald. Zajímá ho to, o čem píše s. Závišek. Jenže toho nedosáhne pod vedením strany hlásající mírnou změnu v mezích současného zákona, bojící se a tepající každý hlas ze svých řad, zvedne-li se o omylem či vědomě více, než se smí. Nedosáhne toho od strany, zříkající se minulosti, neschopné studovat a pochopit Klementa Gottwalda, nikoliv o něm mluvit, ale rozvíjet jeho myšlenky a vnášet je do praxe. Nedosáhne toho ani daňovou progresí, pobídkami pro zahraniční investory, aby mu dali práci, neustálými výzvami občanům, aby změnili poměry v Parlamentu, což by, údajně, např. školnému a lichvářským nájmům zabránilo. Od takových sloganů dělník či havíř už jednu stranu má, sociální demokracii a její paroubkovskou a zemanovskou odnož, aby začínal tušit, že jejich sliby v kapitalismu nefungují, k tomu nepotřebuje čtvrtou soc. dem. v jiném tričku.
Pakliže R. Závišek hovoří o udržitelných řešeních, o vedení nemajetných lidí komunisty (má na mysli KSČM) do boje, zřejmě nevidí současnou realitu. Jak je možné, že v době pokračující všeobecné kapitalistické krize KSČM nejenže žádný boj nemajetných nevede, ale kráčí od porážky k porážce v pro Tebe tak rozhodujících volebních kláních, neorganizuje protesty lidí, protože nemá s kým, ztrácí se ve SPaSu, kde je mimo ni více organizací, ačkoli je početnější, než mají všechny dohromady členů, a je stále více pojímána jako jedna z několika buržoazních stran? Odpověď je jednoduchá, KSČM cílovým třídám, vrstvám a skupinám srozumitelné řešení nenabízí, nepracuje s nimi (většinou společnosti), oslovuje je většinou jen tehdy, potřebuje-li jejich volební hlasy a mnozí z jejich představitelů se chovají podobně jako papaláši z ODS a ČSSD. Nakonec v Tvém kraji, s. Závišku, kde to velmi dobře znám, bych takových papalášů z KSČM vlivem dlouhodobého podílu na výkonné moci našel celou řadu.
S Tvou citací Lenina souhlasím beze zbytku, žel jak to u klasiků často v KSČM bývá, jsou jejich výroky překrucovány, nebo jim je přisuzován jiný význam. Dopouštíš se však zde dalšího klamu a výmyslu, když uvádíš abstraktum (SMKČ se neřídí zmíněným citátem V. I. Lenina, zestalinizuje a překrucuje Marxe k obrazu svému), ale neuvádíš, z čeho vyplývá. Prosím Tě tedy o přesný příklad toho, kde se neřídíme zmíněným citátem V. I. Lenina a kde překrucujeme učení K. Marxe. Rád se poučím. Pokud se jedná pouze o planý výkřik, pak Tě žádám o budoucí zdrženlivost. Poznámku o zestalinizování Marxe ponechám téměř bez komentáře, těžko lze přepodstatnit něco, co z této podstaty vychází a co jí odpovídá.
Obávám se a mám ten neblahý dojem, že si s. Závišek a další jemu podobní vykládají Leninův správný citát o marxismu jako o vědě, která se vyvíjí a není dogmatem tak, že mohou marxismus libovolně vyklešťovat, znásilňovat, trhat a vytrhávat z jeho obecných principů a třídní podstaty, a že nebohý marxismus zůstane sám sebou tím, že ho tak pouze budeme nazývat a budeme si hrát na „moderní, tvůrčí a vědecký" přístup. Marxisticko-leninské učení však má své obecné zásady, principy, které nevisí ve vzduchu, bez vazeb na současnou realitu, ale vyrůstají z analýzy této reality a jsou jejím dialekticko-materialistickým zobecněním, syntézou, která ukazuje směr a cestu. Chceš-li tyto principy, s. Závišku, vyvrátit, analyzuj, v čem je současná společnost v zásadních a kvalitativně podstatných rysech odlišná, od dob Marxových, Engelsových, Leninových a Stalinových. Není snad kapitalistická a imperialistická? Nebo snad ano, ale se zásadními změnami sociálně-ekonomické základny tohoto systému, které vyžadují zásadní aktualizaci vědecké teorie? SMKČ se domnívá, že nikoliv, máš-li jiný názor, dokaž ho na základě marxistické analýzy a syntézy.
A nakonec, pokud s. Kobza hovořil o nutnosti odradit mladé lidi od politiky samozvaných majitelů KSČM na základě znalosti marxismu-leninismu (lhostejno zda z vnějšku či ze stávajících členů KSČM), myslel tím především pozitivní získání mladých lidí pro marxismus-leninismus, což však vyvolá negativní reakci a nesouhlas s otevřenou likvidací toho, čemu tolik tisíc členů strany i jejích voličů stále tolik věří. Takoví členové jsou, dle mého soudu, budoucností a jedinou šancí na záchranu KSČM. Ti pro ni budou v případě komunistické obrody dýchat, žít, plivat krev, nechat se šikanovat a vláčet po policejních stanicích. Mnozí z nich to dávno v praxi prokázali a majitelé strany je odkopli jako psy jenom proto, že měli jiný, totiž radikální názor. Divíte se, že tito lidé nesnášejí likvidátory? Ne, já se jim nedivím, já je znám, znám jejich osudy, fandím jim, oni jsou solí v očích mocných dneška a chlebem zítřka.
Neuchyluj se, s. Závišku, tedy ke slovům o provokacích, která tak často a rádi užívají kritici SMKČ a kritici kritiků majitelů strany tehdy, překroutili-li toho už dost a nemají-li žádný argument po ruce. Pokud vím, SMKČ neovládá KSČM ani obecně, ani v Orlové, proč ale celostátně i ve Tvém městě KSČM za posledních deset let fatálně volebně propadá? Pro názornost v Orlové měla KSČM r. 2002 30,59% hlasů, o osm let později pak 16,38% hlasů. Kdybych tolik podléhal měřítku buržoazních voleb, nemohl bych se nezeptat, kdo tedy odrazuje mladé lidi a voliče od KSČM?
Nemám tolik odvahy (nebo drzosti), abych tvrdil, že SMKČ stará generace komunistů přijímá. Právě z jejich řad máme většinou velmi kladné odezvy, ale to je pouhá zkušenost a takto zobecňovat bych se bál. R. Závišek se zřejmě nebojí a suverénně tvrdí, že starší generace komunistů SMKČ odmítá. Má-li na mysli starší generaci rudé aristokracie, pak jsme rádi, ale ta je ze strany většinou pryč, zůstala v ní „jen" nižší šlechta (zoufale toužící po další nobilitaci)…
Kdyby R. Závišek znal to, co kritizuje, věděl by, že SMKČ nechce návrat do 70. či 80. let 20. století a je k tomuto období silně kritický, což dal mnohokrát veřejně najevo. Takto R. Závišek opět vaří z vody, užívá polopravd a tím ze sebe nepřímo činí hlupáka. Členové SMKČ dobře vědí, že žádný návrat zpět není z objektivních ani ze subjektivních důvodů možný, ale na rozdíl od těch, kteří přes hranici r. 1989 pouze plivou, chtějí hodnotit a analyzovat úspěchy a chyby reálného socialismu a zjistit příčiny, proč tento systém prohrál a padl. To by mělo být úkolem KSČM, jehož realizace by ji dost možná probrala z letargie chruščovovsko-gorbačovovského revizionistického snu. Sami na to nemáme síly, čas, ani to není naším cílem, na stranické půdě jsme však mnohokrát a opakovaně k vypracování analýzy minulosti volali. Neúspěšně.
Závěrem chci podotknout, že R. Záviška neznám a nic proti němu osobně nemám. Dovedu pochopit, že může někdo být zaslepeně nekritický vůči poměrům panujícím v KSČM, sám jsem takovým také kdysi býval. Nedovedu však pochopit, odmítá-li někdo opakovaně a dogmaticky jiné, kritické argumenty a informace „z druhé strany" jenom proto, aby si nezkazil kariéru v „českém snu" nebo prožívanou pohádku a tváří se, jako by bylo vše v pořádku, přestože hoří a on nevědomky pomáhá přikládat. SMKČ je ochotný diskutovat také s těmi, kteří přestože k nám mají stovky výhrad, jsou ochotní naslouchat a nejsou dogmatiky ve svém falešném vědomí a naivní víře. S takovými lidmi se dá pracovat, ti ostatní jsou marxisty (-leninovci si neříkají) jen tím, že se tak označují a z takových lidí se mohou antikomunisté skutečně jen radovat.