Přidáno v úterý 21. 2. 2012
Pohřeb bývalého absurdního dramatika i politika provázela propagandistická kampaň, jaká neměla v krátkých dějinách ČR obdoby. Možná měla povzbudit těch 13 % spoluobčanů stále ještě spokojených se současnými poměry. Skoro symbolicky mediální běsnění ukončila plavba věnců a květinových darů po Labi. Svatý Václav údajně nechal posílat do Němec stáda volů, jeho nesvatí následovníci tam poslali zelené. Že by proto, aby ti volové měli co žrát?
V každém případě představitelé sudetoněmeckých spolků mezi prvními kondolovali k úmrtí muže, který jim mnohokrát nahrál do karet svou „omluvou“ za odsun, o němž rozhodla postupimská dohoda vítězů druhé světové války.
Jinde a v jiném čase by mohly být označeny skutky exprezidenta za zradu národních zájmů. V našem soudobém bahně se to odvážili vyjádřit na svých internetových stránkách jen mladí komunisté. Prorežimní média hned spustila na jejich hlavy hromy a blesky, někteří blahoslavení také hrozili trestním stíháním, se zdviženým prstem je pokáralo i vedení KSČM. Nebýt statečného postoje 4 komunistických poslanců, mohlo by se zdát, že opětovné cinkání klíčů sdílí celá společnost. Navzdory snahám likvidátorů komunisté dál hájí své přesvědčení, i když po vzoru Německa jsou jejich poslanci špiclováni tajnými službami či policií.
Absurdity české politiky zahájené v listopadu 1989 úmrtím jejího někdejšího protagonisty ovšem nekončí. Spíše naopak. Zcela v jejich duchu např. pravicová vláda prosazuje restituce církevního majetku. Zatímco na skomírající školství, zdravotnictví či sociální služby chybí prostředky, miliardy na údajné odškodnění církvím režim po krátkém koaličním kočkování nachází. Užitek ze značně nadhodnocených náhrad mají mít především dědici někdejších organizátorů inkvizice a dalších zločinů ve jménu katolické církve. Má snad náš dnešní Kocourkov spasit obnova moci Koniášů, kteří hořícími hranicemi napraví hlavy vzpurným plebejcům?
I. Jihlavský, Dialog č. 282, únor 2012
2. února jsme se v médiích dočetli nebo slyšeli: „Zákon o Havlových zásluhách schválen“. „Sněmovna hlasy koalice a většiny ČSSD (pěkní socialisté!) včera ve zrychleném režimu schválila zvláštní zákon o zásluhách Václava Havla“. Je stručný, jedna věta: „Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii“. Poslanci KSČM ruku nezvedli. V. Filip zdůvodnil proč: Havel hlásal jedno, ale druhé dělal. A my jen dodejme: škoda, že předseda ÚV KSČM nevyužil jedinečné situace a neřekl, kdo vlastně Havel byl. Ale o tom jsme psali už v lednovém čísle našeho časopisu. A jaké „svobodě“ a jaké „demokracii“ se většina občanů této země dnes těší? Netřeba snad ani připomínat. A to nejhorší, co nás za „havlovské éry“ mohlo potkat, je skutečnost, že v tomto státě, vydávajícím se za „svobodný“ a „demokratický“, v rozporu s jeho Ústavou nevládne lid, ale jeho vykořisťovatelé a utiskovatelé prostřednictvím prodejných politických loutek.
Na desítky miliony korun přišly obřady, s nimiž se s Havlem loučili ti, kteří po Listopadu, po kontrarevoluci, pro kterou připravili půdu renegáti marxismu-leninismu, přišli k moci a obrovským majetkům. Pohřební výdaje i v tomto případě zaplatí oběti režimu sloužícího cizákům, oligarchii finančního velkokapitálu, novodobým otrokářům.
Havel se pro dějiny - a zajisté přijde čas, kdy o tom jen málokdo bude pochybovat - stal symbolem kolaborantství, přehorlivého posluhování novodobým vládcům velké části tohoto světa. Nikoli v zájmu českého národa, ale v zájmu jeho nepřátel, v zájmu panství soukromého kapitálu. A dostalo se mu i náležitého místa k věčnému spánku: v honosné rodinné hrobce na Vinohradském hřbitově nedaleko hrobu kolaboranta s hitlerovským fašistickým Německem číslo Jedna - Emila Háchy. Však se také jako prezident staral o to, aby Háchův hrob byl vždy patřičně upraven. Nechyběly na něm nikdy květiny a dokonce ani věnce s trikolórou. A k jistým výročím posílal tam i hradní hudbu.
Ale co si čert nezamanul. Pár kroků od rodinné svatyně Havlových se nachází i hrob autora „Zapadlých vlastenců“ K. V. Raise. A co je ještě mnohem závažnější, také - pravda k ostudě tohoto režimu zcela zanedbaný - hrob jednoho z našich největších romanopisců: Zikmunda Wintra. Přečtěte si znovu jeho stěžejní dílo „Mistr Kampanus“. Není snad hlubší a výstižnější analýzy zrodu a tragiky kolaborantství. V daném případě na příkladu zrad po Bílé hoře. Masaryk přikazoval odčinit tyto zrady. Václav Havel dělal vše možné, aby Masarykův odkaz byl zmařen.
Ano, ostatky Václava Havla leží na správném místě.
F-ík, Dialog č. 282, únor 2012
Objednávky, připomínky, dotazy i své články do marxisticko-leninského měsíčníku „Dialog" můžete zasílat na adresu: Orego, Box 13, 257 26 Divišov.
Viz též:
Dialog: Kdo tvoří a kdo znetvořuje dějiny
P. Kračmar: Kult osobnosti Václava Havla aneb Masaryk už vyšel z módy
P. Kračmar: Symbol novodobé totality a budování kapitalismu je mrtvý
M. Peč: Havlova éra je pro mě politickou syfilidou
M. Peč: Není se za co stydět
D. Špidla: Předčasný vánoční dárek
Reakce zastupitele města Luhačovice a předsedy Svazu mladých komunistů Československa (SMKČ) Lukáše Kollarčíka na usnesení Rady města Luhačovice z 20. 12. 2011
Kdo BYL Václav Havel?
Otázka pro poslance Miroslava Grebeníčka
Vševazová komunistická strana bolševiků: Pravda bodá do očí
TKO: Ostudné přejmenování Fučíkovy ulice v Kadani na ulici Václava Havla