Výprodejem, tunelováním nebo prostou krádeží se z národní nevěsty stala prodejná prostitutka. Uživit nás má turismus, proto se vše domácí uzpůsobuje pro zahraniční hosty. Restaurace a hotely jsou vyšperkovány pro cizince, obsluha v nich se snaží natáhnout ceny co nejvýše a český návštěvník Prahy i našinec musí mít pořádně nacpanou prkenici, aby obstál.
Snad ani jeden podstatný parametr života lidí práce se po listopadu nezlepšil, právě naopak. Dokládá to sama o sobě perverzní snaha nenechat nic fungujícího při životě, vše z minulosti, byť osvědčené a schopné jednoduchého zlepšení či nápravy, zničit a tzv. reformovat – zdravotní péči, školství, důchodový systém. Tak se zrodila statisícová nezaměstnanost. Nebo snad může být šťastna matka dvou dětí, plánující reálný odchod do důchodu v 55 letech (jako za socialismu), je-li dnes odsuzována čekat na důchod do 70 let? Kde byly pohřbeny, kam zmizely tradiční jistoty života, proč se objevil strach z druhého dne, ze ztráty zaměstnání? Těžko vydávat za pokrok stovky supermarketů rozsetých po celé zemi, když i média upozorňují na klesající podíl českého zboží a jeho pultové nahrazování.zahraničními produkty, často v pochybné kvalitě. Ano, našly by se kategorie služeb, které náš život usnadnily, ale za jakou cenu? Obsahem popelnic se živí zástupy bezdomovců. Převrat sametový, kdo jej poznal více žebrák, který loví oběd z popelnice. Ve svých noclehárnách na smetišti letos více než v minulosti bezdomovci umrzají a zůstávají bez lidské budoucnosti.
I to patří do kultury našeho dnešního života. Činím také naše umělce odpovědnými za to, že připustili zamoření obrazovek i stránek časopisů a knih krvavým násilím, zločinností, amorální sexualitou a vším tím, čím především nasáknou mladí lidé a odnášejí si do reálného života. Umělci zavírají oči, svlékají se ze socialistických šatů a za štěk, kramářské kvílení televizních reklam či výnosné dabování kulturního šmejdu nabízejí šíření drog, kriminality, násilí, života bez cílů a představy snadného zbohatnutí. Kolabuje vztah mladé generace k starším lidem, nemocným, mizí mezigenerační úcta a slušnost. Bobtná hrubost a přerůstá v hyenismus. Smyslem života se s pomocí mediální propagandy stává úspěch a snadný život – za každou cenu. Mladí postrádají pozitivní příklady, vzory, učitele. Jakby ne, je–li přepisována a obrácena naruby celá národní historie, jsou-li za moderní hrdiny vydáváni krvaví vrazi.a ti, co pro svou vlast pracovali, odsuzováni jako zločinci.
V internetových diskusích se častěji a častěji objevuje vyjádření „stydím se, že jsem Čech“. Tak daleko dochází obava, že se s kapitalistickou přítomností, sedlanou na herce opelichané senátní demokracie a na řádícím kozlovi neomezené svobody, nedá nic dělat. Tento názor lze pochopit, ale nejde s ním souhlasit. Stále jsme národem, jehož historie vzbuzuje úctu a zaslouží si uznání. Až do mafiánského kapitalismu se obešla bez moderních supů – exekutorů, bez nelítostných lichvářů, jichž jsme se již v minulosti dokázali zbavit. Nebojme se odmítnout falešné pojmy zvučných jmen bez obsahu, jako je právě denně omílaná demokracie a násilím zprofanovaná svoboda. Čerpejme poučení z období národního obrození a inspirujme se tím, co se podařilo v období reálného socialismu. Říká se , že za kapitalismu se za svobodu vydává možnost dělat absolutně vše, co není zakázáno, zatím co za socialismu se smělo dělat jen to, co bylo výslovně povoleno. Posuďme kriticky i sebekriticky, co potřebujeme více. Jeden velice moudrý člověk jménem G. B. Shaw řekl: „Demokracie je posledním trikem tyranie“. Neměl náhodou pravdu? Nebojme se oponovat jednomu z představitelů národního úpadku, ministru Kalouskovi, a řekněme mu bez okolků: My nepotřebujeme žít jako prasata v žitě. Postačí nám, budeme-li žít jako lidi.