Vojtěch Filip v Aténách
Přidáno v pátek 17. 2. 2012
Dostalo se mi do rukou vystoupení předsedy KSČM Vojtěcha Filipa na 13. celosvětovém setkání komunistických a dělnických stran 11. až 13. 12. 2011 v Aténách. Předpokládám, že nejde o okamžitou iniciativu, nýbrž o vyjádření názorů a postojů většiny kolektivního orgánu. Pokud tomu tak je - v opačném případě by šlo o flagrantní porušení vnitrostranické demokracie - pak má Filipův referát zajímavou vypovídací hodnotu. Zvláště v konfrontaci s jeho postupem na plénu ÚV KSČM, kde uváděl dokumenty předložené vnitrostranické diskusi.
Především znovu prokázal svou typickou ekonomickou negramotnost projevující se nejen v neschopnosti objektivně analyzovat příčiny projevů ekonomických procesů, aktuálně tzv. finanční a ekonomické krize, ale i v pojetí základních ekonomických kategorií, vazeb a souvislostí. Úspěšně lze polemizovat např. s jeho tvrzením o „nastupující agonii světového kapitalistického systému … kdy rozpory patrně již nebude možné mechanismy kapitalismu vyřešit a překonat“. Buď to je projev sebeuspokojení z neznalosti, nebo určitého svérázného defétismu. Je kapitalismus skutečně ve stavu, kdy můžeme v klidu čekat, až se sám zhroutí? Myslí si Vojtěch Filip, že jím obdivované uskupení nových regionálních mocností BRIČ není brutálně kapitalistické? Neviděl desetileté brutálně vykořisťované děti v manufakturách Číny či Indie? Uniklo mu rozhodnutí Číny masivně podpořit konsolidaci Evropské unie?
Předseda KSČM na jednání v Aténách jasně požadoval rezolutní zastavení pokusů eurozóny „zrušit v Řecku sociální stát“. Jako úlitbu hostitelům to možná lze přijmout. Nicméně zůstává otázka: jak a na úkor koho? Docenil, že i současné podmínky života prostých Řeků jsou proti obdobné skupině Čechů stále nadstandardní? O situaci v Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku nemluvě. Hovoří-li v této souvislosti o budování „Evropy solidarity a společenských potřeb“, napadá mne jednak pochybnost o funkčnosti spojení těchto dvou slov, jednak otázka: proč se např. vůči Straně evropské levice chováme jako „chytrá horákyně“? Problematické je i jeho resolutní vztahování všech nešvarů v České republice na neoliberální doktrínu. Nemůže totiž nevědět, že téměř polovinu období budování kapitalismu u nás vládla ČSSD, které se „podařilo“ neschopným uplatňováním protikladné neokeynesiánské doktríny zadlužit nás v období hospodářského růstu neskutečným a rostoucím způsobem. Komunistická strana, i když usiluje o sjednocení všech levicových sil, nemůže a nesmí zakrývat oči před chybami a nedostatky svůj potenciálních spojenců.
Vojtěch Filip se pochlubil, že KSČM „jako důsledná opoziční strana trpělivě demaskuje protilidová opatření vlády a vytrvale vysvětluje občanům nebezpečí z toho plynoucí. Aktivně předkládá své návrhy, jak situaci řešit.“ Jsem poslední, který by to nechtěl. Zatím se však ptám: jaké a jak? Mají být odpovědí předsedou nedemokraticky nadiktované Hlavní úkoly KSČM po VIII. sjezdu? Nebo snad totální selhání v otázce církevních restitucí, kdy se strana nedokázala postavit v čelo zájmů a stanovisek tří čtvrtin české populace? Má být oním trpělivým vysvětlováním rostoucí monotematičnost a zjevná vnitřní cenzura diskuse na stránkách Haló novin? Možná by se někdy měl podívat na internetové stránky KSČM. Pouze cynik nebo škůdce by nezaplakal nad jejich obsahem a „aktuálností“.
Protože KSČM jde o sjednocování sil levice, „iniciovala vznik hnutí Spojenectví práce a solidarity“, jako platformy široké spolupráce. Nestaví se tím, podle Vojtěcha Filipa, bariéra jiným „levicovým nebo středolevicovým subjektům, včetně sociální demokracie“. Vycházím-li z dostupných dokumentů SPaS, nutně docházím k závěru, že předseda KSČM své možná dobře míněné představy vydává za skutečnost. Nebo přímo lže. Posuďte sami. Mluvčím SPaS je Zemanův neúspěšný ministr Jan Kavan (ČSSD), Milan Neubert (předseda SDS) a údajně nezávislá ekonomka Ilona Švihlíková. Dále nám přes SPaS radí další exministr Ivan David (ČSSD) a tak by bylo možno pokračovat. Kde je Filipovo „komunistické iniciování“?
Vojtěch Filip se zmínil i o nadcházejícím VIII. sjezdu strany, na kterém nám „půjde o to, posoudit a schválit program, který narýsuje pro naše voliče perspektivy spravedlivějšího uspořádání v zemi“. To je velmi významná informace, především pro členy KSČM. Z kontextu totiž jasně plyne, že oním „programem“ má být osm let diskutovaný, cizelovaný a různě dopracovávaný dokument Socialismus v 21. století. Dokument, o jehož charakteru a funkčnosti lze úspěšně pochybovat, a který již byl mnohokrát podroben konstruktivní kritice. Pokud by byl předložen sjezdu k informaci, aby se tak formálně naplnilo usnesení předchozích dvou sjezdů, nic by se možná nestalo. Tak je to alespoň vysvětlováno některými členy nejužšího vedení KSČM. Pokud ale platí to, co řekl Vojtěch Filip v Aténách, pak jde o velmi nebezpečný akt. Vnitřně rozporný, jednostranně zaměřený a na základní principy marxismu rezignující dokument by se stal základem politiky i činnosti strany na dlouhá léta dopředu. Zajímavé v této souvislosti je současné slovní razantní odmítání jakékoli změny tzv. kladenského programu právě těmi, kteří prosazují Socialismus v 21. století.
Nerad bych Vojtěchu Filipovi křivdil. Proto dodávám, že na závěr vystoupení prohlásil, že „naším neměnným cílem, který svojí činností naše komunistická strana sleduje, je vybudování spravedlivější socialistické společnosti, kde lidé budou odměňování podle práce a zásluh a vše se bude dít ve prospěch společnosti“. Obecněji snad hovořit ani nelze. V závěrečném prohlášení setkání se zdůrazňuje mj. „nutnost revolučního svržení kapitalismu“ a ideologický boj proti teoriím a proudům, které „odmítají třídní boj“. Vojtěch Filip se těchto slov zjevně bojí jako čert kříže. Bude-li na VIII. sjezdu znovu kandidovat na předsedu strany, zvažme odpovědně, kam by ji mohl vést!
Ladislav Šafránek, Dialog č. 282, únor 2012
Objednávky, připomínky, dotazy i své články do marxisticko-leninského měsíčníku „Dialog" můžete zasílat na adresu: Orego, Box 13, 257 26 Divišov.
Viz též:
L. Šafránek: Několik poznámek k přípravě a výsledkům voleb